|
Grossglockner a Rakouské Alpy v červnu
8 dní, 11.-18.6.2020
Bylo to poprvé, co jsem si s novou přítelkyní vzal týden volna a tak jsem přemýšlel, kam ji na motorce vezmu. Tento rok byl ovlivněn tím koronavirem covid, to sebou přinášelo zavřené hranice různých zemí a naopak, někdy je i otevřeli. V červnu právě otevřeli hranice do Rakouska a tak jsem toho chtěl hned využít a ukázat přítelkyni Alpy. Nejlépe to nejkrásnější z Rakouských Alp, tak mě hned napadl Grossglockner, kde jsem sice už byl, ale bylo to dávno, před 13 lety v r.2007, tehdy s kamarády. Sledoval jsem celý týden předpovědi počasí a limitem bylo to, že celodenní slunečné počasí mělo v Rakouských Alpách vydržet pouze do soboty. Naštěstí jsme měli v pátek už volno, tak jsem chtěl toho slunka využít co nejvíce a odjezd jsem naplánoval na čtvrtek po práci s tím, že v pátek pohodlně dojedeme přes Alpy pod GG a v sobotu hned ráno, že bychom tam vjeli. Na GG je ideální vjet hned ráno, kdy bývá v horách ještě klidné počasí. Další dny jsem neřešil, s tím že uvidíme až na aktuálním počasí.
1.den, čtvrtek 11.6.2020
Vyjeli jsme odpoledne po práci, kolem třetí. K Přerovu po nové dálnici, pak přes Dub k Prostějovu a po dálnici přes Brno a Pohořelice a pak směrem na Znojmo. V půli cesty jsem odbočil na jih, do Jaroslavic a do Rakouska jsme tak vjeli malým hraničním přechodem. Hned při první zastávce v Rakousku jsme na polní cestě viděli běhat několik zajíců. Asi to tam nestřílí :-) Obchvatem Tullnu jsme přejeli Dunaj a poblíž jedné rozhledny našli pěkné místo na spaní, s krásným výhledem na západ slunce a na Alpy.
2.den, pátek
Přes St.Polten po silnici B20 jsme se hned rozjeli do Alp, směrem na Mariazell. Silnice nejdříve vede nudně údolím, ale před Anabergem přicházejí první pěkné zatáčky a ty pak pokračují dál. A hlavně přibývají výhledy na okolní velké hory. Z Mariazell jsme jeli jihozápadním směrem, po silnici B24 přes vesničku Wildalpen, opět se jede mezi krásnými hřebeny Alp a kolem řeky. Několikrát jsme u řeky zastavili a zašli se osvěžit. Další pěkným úsekem je silnice B146 vedoucí kolem řeky Enns, kde jsem vyfotil dvě následující fotky.
Následoval přesun dál na západ, již přes více obydlené údolí, přes Liezen po B320. ještě před Schladmingem jsme našli pěkný přístup do řeky a v tom vedru jsme se vykoupali. Za Radstadtem jsem vybral severní trasu údolím pod dálnicí, na Bischofshofen, ta má také plno zatáček. Pak vede silnice B311 už k Zell am See, což je hlavně rekreační oblast. Jsou tu také značky, že je tu zákaz ježdění na motorce přes noc. Naštěstí jsme tu přijeli včas, ještě před zákazem a dál v údolí jsem našel pěkné místo pro kempování, s výhledem přímo na hory.
3.den, sobota
Den D byl tady. Poslední den, kdy má být celý den krásné počasí. Proto jsme se ráno nezdržovali a vyjeli jsme už o půl osmé. Ještě jsme se stavili v obchodě, pak dojeli k Bruck an der Grossglocknerstrasse a odbočili na GG. K mýtnici jsme přijeli o půl deváté, pořád to byl pěkný čas. Pro motorky tento rok stojí vjezd 27 euro, auta 37. Našel jsem si cestopis z toho našeho výletu, že v r.2007 jsme platili 18.
Už od mýtnice bylo vidět, že na nás čekají skalnaté a zasněžené hory. Povídat o tom, jak je tam krásně, nemá cenu. Lepší je se podívat na fotky ve fotoalbu a zobrazit si je přes celý displej.
Cestou nahoru toho sněhu bylo čím dál víc a z vyhlídky to pak vypadalo, že je sníh všude dokola :-) Přesto bylo teplo a dalo se být v tričku.
Vyjeli jsme na vyhlídku vlevo na Edelweisspitze, kde jsou vyčleněné parkovací místa pro motorky a také tam je zaměřovací ryska, která ukazuje, který vrchol je ten Grossglockner.
Překvapením pro mě byla viditelnost vrcholu. S kamarády jsme ten vrchol tehdy neviděli, vrchol GG byl v mracích a co jsem tak četl, prý to bývá časté. Prý je ten vrchol magnetický a přitahuje mraky. Tak tentokrát jsme měli s přítelkyní štěstí a vrchol jsme krásně viděli. Jinak vrchol GG mi nepřipomínal zvon dle názvu hory, ale ostrými hranami spíš pyramidu.
Pohled dolů, na zatáčkovitý úsek, z pravé strany jsme přijeli.
U horního tunelu dosahoval sníh vedle cesty pořádné výšky. Na této jižní straně ale stačilo sjet pár zatáček dolů do údolí a sníh vedle cesty vystřídala zelená tráva.
Na křižovatce jsme samozřejmě odbočili vpravo a jeli na vyhlídku Franze Josefa, byla to vždy vyhlídka na ledovec, ale dnes už z něj moc nezbylo, tak spíš je to vyhlídka do škaredého šedého údolí a na zbytek sněhu, co zbyl z ledovce... Prostě první část GG, kde je Edelweisspitze, se mi líbí daleko více, než tato druhá část.
Krásný byl aspoň pohled na vodní hladinu přehrady, která je o kousek níž.
Jinak v této části silnice GG se nám už počasí trochu zlomilo a začalo dost foukat. Předpověď navíc hlásila, že tady bude později pořádně pršet. Tak jsme se dál už nezdržovali a sjeli dolů do údolí. Nejdříve silnice vede do městečka Heiligenblut, kde je výrazná kostelní věž. V údolí o kus dál jsme se zastavili u velkého vodopádu Jungfernsprung a protože bylo vedro, tak jsem se tam ochladil v řece. Pokračovali jsme dál údolím kolem řeky Möll. V jednom místě jsme viděli pěkné jezero a lidi, kteří se tam koupali, tak jsme si také zaplavali. Až pak jsem zjistil, že to není jezero, ale boční rameno z této řeky. Tak proto byla voda celkem chladná :-) Ale zase nás to v tom vedru parádně osvěžilo :-)
Přes Obervellach a Spittal n.d.Drau jsme dojeli za Villach a protože byl už večer, tak to zapíchli u bočního koryta řeky Drau, kde chytali ryby a koupali se. Podívali jsme se i dál, ale tam byla řeka už špinavá (zřejmě jak jsou spojené obě koryta v jedno), o to více překvapivé bylo to, že je tu nějaké koryto bokem, kde je voda čistá. Na protějším břehu si místní dělali oheň a byli tam dlouho do noci.
4.den, neděle
Tak od dnešního dne nebyla předpověď na další dny nic moc, ale ráno a dopoledne ještě svítilo slunko, tak jsme si to užili projížďkou po pobřeží jezera Wörther See, které se táhne ke Klagenfurtu. Zastavili jsem se v jednom přístavu a pak ještě na jednom místě, kde byl volný přístup k vodě. Většina pobřeží je totiž zastavěná, privat, bez možnosti přístupu k vodě. Na tom místě, kde přístup byl, tak se také zastavilo u vody více lidí.
Kostel na poloostrově Maria Wörth, na dlouhém jezeře Wörther See.
Klagenfurt jsme objeli po obchvatu a pokračovali dál na východ. Vlastně jsem trasu dál vybíral vyloženě podle předpovědi, abychom nezmokli. Kolem řeky Drau jsme jeli k městu Pfarrdorf, kde začíná motorkářská silnice B69 s plno zatáčkami. Cestou jsme přece jenom trošku zmokli, ale byla to jen přeháňka, nemělo to ani cenu se oblíkat do nepromoků. Silnice B69 je prý vyhlášená pro motorkáře, vede přes pohoří soubežně se slovinskou hranicí a má plno zatáček. Před sedlem v zatáčce s výhledem je odpočívadlo s bufetem s nápisem "Bikertreff Kärntnerblick" a s logem motorkáře. To sedlo je vlastně hranice mezi Korutany a Štýrskem.
O kus dál silnice vede kolem přehrady, kde se zastavovalo dost turistů. Přes hory jsme měli zataženo, ale jak jsme z nich vyjeli, tak byl zase takový pařák, že jsme skočili do jedné řeky u lesa, samozřejmě opět s čistou vodou. Nakonec jsme zase viděli několik černých mraků nebo rovnou černou stěnu, podařilo se mi ale prokličkoval za Graz, kde podle předpovědi nemělo v noci a další den pršet. Alespoň ne tolik jako jinde. Večer nám ještě zpestřilo nějaké zvíře, nejdříve štěkal pes, pak něco většího běželo lesem kolem nás a nakonec projely kolem dvě holky na koních. Jinak ten palouček u lesa byl ale klidné místo :-)
5.den, pondělí
Ráno jsme vstali a ... pršelo. Pořád v kuse. Trochu jsem s tím počítal a večer pro jistotu vzal do stanu i nepromoky, takže jsme se do nich oblékli a stan balili v nepromocích. Poblíž města Gleisdorf jsme najeli na starou hlavní silnici od Vídně. A už před městem Hartberg přestalo pršet, takže jsme v tom dešti jeli asi jen hodinu. Pokračovali jsme dál po staré cestě na Vídeň a bylo dobře. Místo deště nás pak ale začal otravovat dost silný vítr. Také bylo dost zataženo. To moc do Alp neláká, k vodě také ne, tak jsme nakonec jeli do Vídně, podívat se do motoshopu Louis, do toho v jižní části města.
Prošli jsme obchod a přítelkyně si koupila pořádnou kuklu s nákrčníkem, takže ji ten studený vítr už neotravoval. Od Louise jsme se vrátili kus zpátky a odbočili do hor, údolím směrem k městu Aland. To už svítilo slunko a v závětří jsme se na jednom místě vyhřívali. Také jsem poblíž našel pěkné místo pro stan, s parádním výhledem do krajiny.
6.den, úterý
Ráno bylo polojasno a jak jsme balili stan, tak jsme na vnitřní straně našli pěkného koníka :-) Rozjeli jsme se jižním směrem, ke skalní stěně a přírodního parku Hohe Wand. Je to západně od města Wiener Neustadt, my k tomu místu přijeli ze severu, přes malé města a vesnice. Na místě se vybírá vstupné, ale jen o víkendech a o svátcích, tak jsme to měli zdarma. Silnice vede přímo ke skalám a prochází mezi nimi klikatě až nahoru. Nahoře se silnice větví na více míst, my jeli druhou odbočkou vlevo k vyhlídce Skywalk. Zaparkovali jsme a kousek po vrstevnici k vyhlídce došli.
Vyhlídka je to parádní, člověk se na lávce dostane "do vzduchu" a pod nohami kromě mřížky už nic jiného nemá a vidí tak rovnou dolů. U vyhlídky je také řada laviček a lehátek na lehnutí. Určitě by se tu dalo strávit více času, např. při východu nebo západu slunce. Bohužel ale nebylo úplně jasno, takže bylo vidět jen pár desítek kilometrů. I tak to místo stálo za návštěvu.
Dál jsem to chtěl vzít přes Alpy tak nějak, abychom další den stihli dojet do jižních Čech za kamarádem, který tam je na chalupě se ženou na motorkách. Tak jsem to vzal na hlavní cestu, projeli jsme přes Neunkirchen, Gloggnitz a odbočil do Alp kolem řeky Schwarza. Údolí je to krásné, silnice s mnoha zatáčkami vede kolem řeky a mezi skálami. Na jednom místě, Kaiserbrunn, bylo veřejné tábořiště, určeno hlavně pro horolezce, ale dnes jsou na místě už jen cedule, ve více jazycích, že tábořiště v roce 2016 uzavřeli. Nám to při dnešní trase nevadilo, projeli jsme údolím, zastavili se a prošli se k řece. Za údolím silnice stoupá a na jedné křižovatce je známá motorkářská restaurace Kalte Kuchl. Od ní se jede přes hromadu utaženějších zatáček po B21 na Mariazell. Toto město jsme už jednou projeli, 2.den ze severu na jih a dál ke Grossglockneru, teď jsme ale jeli jinak, od východu na západ. Dál jsme tedy pokračovali po B71 směrem do Lunz am See, kde je ledovcové jezero. Tady jsme se bohužel nekoupali, v horách bylo pořád chladno, dokonce jsme jeli v pláštěnce, jen kvůli tomu studenému větru. Při výjezdu z Alp na město Wieselburg se počasí naštěstí zlepšilo, dokonce tak, že jsme se ještě koupali v horské řece. Našel jsem totiž pěkné místo pro stanování, kde byl současně pěkný přístup do vody.
7.den, středa
Tento den to byl hlavně přesun do jižních Čech. Ale i tak to nebyla nuda, jeli jsme kolem Dunaje (po pravé straně, levém břehu) k městu Mauthausen, kde jsme po B123 odbočili na sever, pak přes Freistadt a Bad Leonfelden přijeli do vyššího Brodu. Dál jsme jeli kolem celého Lipna, v Černé v Pošumaví si dali oběd a dál jeli přes Volary, Vimperk, Strakonice až do Horažďovic, kde jsme se náhodou potkali s kamarády přímo na hlavní silnici, protože se zrovna vraceli z výletu z Německa. Opravdu parádní náhoda :-) Nakoupili jsme si tak společně špekáčky na oheň a piva na večer.
8.den, čtvrtek
Od rána pořád pršelo. Pokecali jsme, nikam nespěchali, ale vypadalo to, že tam takto bude pršet pořád. Navíc na té chalupě v tom údolí skoro vůbec nešel internet, takže trvalo, než se načetla nějaká předpověď. Podle ní to vypadalo, že by vy střední části republiky mělo být líp, proto jsem se rozjel směrem k Praze s tím, že tu pak objedu a nějak bychom to vzali na Vysočinu. Jenže počasí se během dne změnilo, sice jsme vyjeli z deště, ale pak mělo pršet skoro všude a další den taky, tak jsme se po obědě rozhodli, že než někde stanovat v dešti, tak to o den klidně zkrátíme. Proto jsem nakonec najel na dálnici a po D1 s hromadou zúžení a hlídaní rychlostí jsme jeli domů.
I když tento poslední den to byla nuda po dálnici, tak nevadí, prvních 4,5 dne nám vyšlo parádní slunečné počasí a ani další dny nebyly špatné, v dešti jsme nakonec jeli nejdéle hodinu, to bylo 5.den, jinak to bylo z většiny bez deště. A hlavně jsme si užili plno výhledů na krásné kopce, nejen Grossglockner, ale i jiné části Alp :-) Fotky ve fotoalbu hovoří za vše :-)
 fotky - Rakouské Alpy v červnu 2020
trasa 2500 km
| |
|