|
Maďarsko a Rumunsko v květnu
4 dny, 8.-11.5.2019
Jak jsou na začátku května dny volna, tak jsem se domluvil se Zdeňkem a Lenkou, že bychom se mohli někam jet na prodloužený víkend. Pak se k nám ještě připojil Jára. Den volna byl ve středu, čtvrtek-pátek jsme si vzali dovolenou v práci a měli tak od středy do neděle 5 dnů na výlet.
Jak se výlet blížil, bylo to s počasím všelijaké, bylo jasné, že bude někdy pršet, ale nakonec se mi podle předpovědi podařilo naplánovat trasu tak, abychom zmokli do nejméně. Bylo třeba zajet na východ Maďarska, tam mělo pršet až 2.den odpoledne a pak v noci a to jsme si naplánovali termály.
1.den, středa 8.5.2019
První den jsme se chtěli tedy dostat někam na severovýchod Maďarska, hlavně proto, abychom ráno nebalili stan v mokru (na jižním Slovensku a ve východním Maďarsku mělo pršet už od rána). Z Kopřivnice jsme vyjeli o půl osmé a v klidu dojeli do Frýdlantu n.O., kde se k nám přidali Zdeněk s Lenkou a ještě před osmou jsme vyjeli do Ostravice. Tam jsme nabrali benzín. Přes Bumbálku jsme vjeli na Slovensko, přes Povážskou Bystricu a Rajec jsme dojeli na Fačkovské sedlo, kde jsme dali krátkou zastávku. Za Turčianskými Teplicemi jsme se zastavili v motorestu Štúrec, který nám doporučil Zdeněk a dali si tak brzký oběd v jedenáct. Z tohoto místa už vede pro motorkáře známá silnice na Harmanec, kde jsme potkali dost motorkářů, pak další na pinckách, na Jawách a to nebyla náhoda, jela se tu veteránská jízda. Následovaly staré Škodovky, Tatrovky, Warburgy, Žigulíky a další auta. Z Bánské Bystrice jsme to vzali na Zvolen a pak jižním Slovenskem na východ, přes Detvu, Lučenec a Rimavskou Sobotu do Maďarska na Miskolc. Kolem něj jsme jen projeli přes Szerencs na kopec Tokai.
Tento kopec Tokaji-hegy má nadmořskou výšku jen 513 m, ale okolní rovinatá krajina je ve výšce 100 m, takže je dost výrazný a je z něj pěkný a nekonečný výhled, hlavně jižním směrem. Blízko kopce je vidět i staré mrtvé rameno řeky, zřejmě řeky Tisza.
Na kopci jsme byli celkem brzo, o půl čtvrté, ale už jsme začali hledat místo na spaní. Vytipoval jsem jedno místo s rozhlednou a vyšlo to. Sice se tam jelo po vesničkách, kolem krav které šly po cestě, ale v pohodě. Stany jsme mohli stavět dost brzo, už kolem páté. Zdeněk překvapil pěkným kempingovým stolkem, který se mu někam do kufrů vlezl. Jára zkusil vylézt na rozhlednu, ale vrch byl zavřený. Pojedli jsme, zapili to pivem a valašským lékem, pokecali a šli spát.
2.den, čtvrtek
Ráno sice bylo zataženo, ale hlavně nepršelo. Dokonce to chvíli vypadalo, že slunko prosvítí mraky. Sbalili jsme se, opatrně vyjeli po hlíně a bahně na asfalt a rozjeli se směr jih. Bylo dál zataženo a 12°C. Město Nyíregyháza jsme projeli a dojeli do Debrecenu. Tam se rozhodovali kam dál. Nakoupili jsme a začalo pršet. Tak nepromoky a směrem do termálu. Vzali jsme to do jednoho, co doporučil Jára. Bylo to v městečku Săcueni, hned za hranicí. Cestou drobně pršelo, ale jen trochu. Na hranici nás nějak dlouho kontrolovali, nevěděli jsme proč. Naštěstí aspoň nepršelo. Jinak v tom městě Săcueni jsme našli ten termál s kempem a ... bylo zavřeno.
Zkoušel jsem od místních zjistit kam jet, něco mi říkali a v mapě ukazovali něco na jih, tak jsme to chtěli zkusit. Naštěstí Jára navrhl trasu trochu na okolo a čistou náhodou, jak jsme hned první vesničkou projížděli, tak tam byla reklama na termál - a to bylo to, co doporučovali - Sannicolau de Munte :-) Sice nebrali karty, tak jsem zajel ještě zpátky do města k bankomatu, ale vyplatilo se, je to malý útulný termál a líbílo se nám tam. Zaplatili jsme i ubytování a celý déšť tak přečkali pod střechou, s jídlem i s čepovaným pivem. Všichni tu byli maďaři, tak jsme se naučili, že rumunsky se pivo řekne bere (bére) a maďarsky sör (šér). Zdeněk si navíc dal masáž, takže pohoda.
3.den, pátek
Ráno ještě pršelo. Naštěstí podle předpovědí moc dlouho nemělo. Rozjeli jsme se o půl deváté, jižním směrem na Oradeu, protože tím stejným přechodem jsme už jet nechtěli. Bylo chladno, 11°C. K Oradei přestalo pršet a bylo o něco tepleji. Více teplo bylo až Maďarsku, v Berettyóújfalu jsme museli zastavit a sundat nepromoky. Podle předpovědi už nemělo pršet, jak jsem namazal řetěz, sobě i Lence, když jsem to měl v ruce. Pokračovali jsme dál na západ, po rovných dlouhých silnicích a ve městě Karcag odbočili na sever. Ještě na konci města je motorest, kde jsme se zastavili na oběd. Polívka byla taková.... divná, ale druhé, to bylo maso :-) tedy bylo toho hodně, dva přírodní řízky, špek, brambory a rýže.
Další zastávku jsme udělali za městem Tiszafüred, kde jsou nějaké rybníky a parky. Přijeli jsme na nějaký ostrov a tam měli nějaké soutěže a také obrovský kotel na guláš :-) Bylo už dost vedro, dokonce jsme viděli lidi, jak se koupou!
Dál jsme jeli na Eger, projeli jej a přes Recsk vyjeli na nejvyšší kopec Maďarska, Kékes 1014 m.n.m. Je to nejvyšší vrchol pohoří Mátra a jediný kopec v Maďarsku vysoký přes 1000 metrů. Hlavně ale k němu vedou parádní serpentýny :-) Nahoru jsme vyjeli o půl čtvrté, podívali se na památku zesnulých motorkářů, vlastní vrchol kopce a vydali se na rozhlednu, která je na televizní věži. Nahoru jezdí výtah a z rozhledny je pořádný výhled všemi směry. Na jižní straně roviny, okolo pohoří a severním směrem je vidět na Slovensko.
Hned vedle je ještě stará věž.
Od rozhledny jsme projeli celé pohoří západním směrem a sjeli do města Pásztó. Tam jsme nabrali benzín, nakoupili jídlo a pivo na večer a vydali se hledat místo na přenocování. Nejdříve jsme zajeli k místními termálu, nebo možná to bylo jen koupaliště, ale bylo zavřeno. Tak dál severním směrem a to byla asi chyba. Odbočili jsme u města Bátonyterenye, nejdříve se zajeli podívat do jednoho údolí, kde jsem se chtěl podívat po rovince jaké to tam je, když v tom mi zapadla motorka jako by do bažiny :-) Nedalo se s ní vůbec hnout.... Naštěstí mě Zdeněk s Járou vytlačili a vyjel jsme zpátky na pevnou zem. Pak jsme to vzali do druhého údolí, kde jen bylo třeba jet po mazlavé hlíně opatrně. Místo jsme tedy měli, stany jsme stavěli po šesté hodině. Lenka se Zdeňkem opět tlačili do stanu velkou madraci :-)
Večer probíhal v pohodě, opět večeře a pivko, zpestřením ale bylo, že Lenka na mobilu pustila živě hokejový zápas Česko-Švédsko, který jsme vyhráli 5:2 :-)
Horší to bylo v noci, byla pořádná zima, což odnesl hlavně Jára, který si zapomněl v motorce vyměnit letní stan za zimní... nakonec pomohl v noci uvařený čaj.
4.den, sobota
Ráno nás přivítalo slunko, to bylo pozitivní. I tak byla ta hliněná cesta mokrá. Bahnité místa jsme projeli pomalu a opatrně vyjeli na silnici.
Jára jel na jinou akci a já naplánoval trasu na dnešní den. V neděli už mělo pršet, proto jsme se rozhodli dnes dojet domů a tak jsem chtěl jet nějakou zajímavou trasu, abychom si to co nejvíce užili. Vzali jsme to boční silnici ke Slovenským hranicím, jeli kolem nějaké malé přehrady nebo rybníku, co byl kolem cesty a vyjeli do kopce, kde bylo plno zatáček a nahoře u vesničky rozhledna (Mogyorósi-kilátó). Od ní opět spoustou zatáček do města Cered, kde je přechod na Slovensko. Cesta tu vede přes řadu vesnic, přes Gemerský Jablonec a do Fiľakova, kde Zdeněk dojel skoro na prázdnou nádrž. Benzín jsme vzali všichni a to jsme ještě netušili, jak nás překvapí.
Dál jsme to vzali po hlavní na Lučenec a na Poltár, kde jsme omrkli starý Turecký most.
Z Poltáru jsme jeli po silnici č.595 na sever, přes České Brezovo do Kokava nad Rimavou, po 526 na západ a z Hriňové zase na sever, po 529. Jeli jsme po této silnici poprvé. V jednom místě byl pěkný výhled na zasněžené Tatry. Myslím, že bližší byly bez sněhu Nízké a za nimi bílé Vysoké Tatry. U Čierného Balogu jsme projeli kolem skanzenu, kdy bylo plno lidí. Na obě jsme se zastavili kousek dál, za Breznem, kde je Reštaurácia u furmana. Řízky měli skoro větší, než talířky :-)
Dál už směrem domů, přes Bánskou Bystrici a Harmanec, kde jsme se zastavili zase v motorestu Štúrec, na kafe. Bavili jsme se i o tom, že nám na displeji nechtějí ubývat dílky benzínu. Opravdu, první dílek mi ubyl až později, po ujetí více než 230 km! A takto jsme to měli všichni, že jsme na ten benzín z Fiľakova najeli nějak moc.
Bumbálku jsme projeli před šestou a ve Frýdlantě byli o půl sedmé. Do Kopřivnice jsem dojel po osmé. Najeli jsme 1440 km. Parádní výlet.
 fotky - Maďarsko a Rumunsko v květnu
| |
|