|
Balkán v červnu
10 dní, 7.-16.6.2019
Tento rok bylo počasí v květnu horší, tak jsem si týdenní výlet naplánoval na 2.týden v červnu. Chtěl jsem jet nějak do Alp, ale tam byly předpovědi dost deštivé, tak jsem se zase díval na počasí po jiných evropských místech a viděl, že pěkně má být na Balkáně. Vzpomněl jsem si, že už dříve jsem se chtěl podívat v Černé hoře do Národního parku Durmitor, tak bylo rozhodnuto, hlavní cíl jsem měl. A zbytek pořeším po cestě.
1.den, pátek 7.6.2019
V pátek jsem vyjel po práci dost pozdě, ale přesunul jsem se jen na jižní Moravu k Brnu, na návštěvu. Večer tam měli nějaké posezení, tak jsme šli na stejk. Pro výlet by to místo mohlo být dobře, říkal jsem si že aspoň to mám blíže na jih :-)
2.den - přesun do BiH
Ta výhoda vzala za své, protože jsem od Brna vyjel až před jedenáctou :-) Zvolil jsem tedy dálnici na Bratislavu a do Maďarska díky tomu vjížděl ve 12 hodin. Slunečno, 22°C. Přes Maďarsko jsem už jel mimo dálnice, trasou přes Győr a Székesfehérvár na Mohács, tam to celkem rychle ubíhá, dobře se mi jelo a to i přesto, že už bylo skoro 30°C. Pro zastávky jsem si vybíral vždy stín pod stromem. Také jsem před Mohácsem v nějaké chatkové oblasti sjel k Dunaji, jestli se tam třeba lidi nekoupou, ale ne, nekoupali a voda nevypadala čistě :-)
Pokračoval jsem dál, do Chorvatska na Osijek a do Bosny přes Orašje. Slunce už šlo k obzoru, ale pořád se dobře jelo. Všiml jsem si, že kolem cest bylo celkem mokro, na polích kaluže, tak jsem místo pro stan našel raději na kopci, přibližně v půlce trasy mezi Orašje a Tuzlou. Tento den najeto asi 600 km.
3.den - NP Durmitor
Tento den jsem chtěl jet východní části Bosny tak, abych vjel do Černé hory k jezeru Pivsko. Ráno jsem jel nějakým tunelem, projel kolem Tuzly a jel dál přes Vlasenici, Sokolac, Goražde, Foča... Silnice se většinou kroutily v údolích podél řek. Hory jsou tu zalesněné, jak u nás. Cesta občas vedla přes sedlo, s pěkným výhledem a nebo také kolem skal, nebo jeskyně. V jednom údolí bylo více tunelů za sebou. Na slunci opět začalo být vedro, ke 30°C, tak jsem se v jedné řece ochladil. Tím jsem zjistil, že jsem si zapomněl vzít plavky :-)
Za městem Foča jsem 2x odbočil vlevo, abych najel na cestu kolem řeky Drina do Černé hory (M-18, E762). Vůbec to tu nevypadá, že je to mezinárodní silnice, je různě klikatá, různě široká, občas šotolina, prostě jede se po ní pomalu. Před hranicí je zas asfalt a tam se čekalo. Bylo nás tam víc, autobus, několik aut a docela dost motorkářů, hlavně Maďaři. Ještě že ve svahu tekla voda, člověk se v tom vedru mohl polít :-) Dál k přehradě "jezero Piva" vede silnice ve skalní stěně s množstvím tunelů, také přes ten tenký most, který si z toho autobusu čeští turisti fotili a hlavně je tam parádní výhled na tu vysokou (nebo hlubokou) hráz té přehrady. Dole je vidět starou bývalou cestu.
Dál cesta pokračuje opět ve skalní stěně, ale podél hladiny přehrady. Před velkým mostem jsem uviděl šipky vlevo, Trsa, Žabljak a Durmitor. Prostě směr kam chci jet. Také nějaká reklama "EKO PIVA", zřejmě nešlo o ekologické pivo :-) Odbočil jsem a hned je tam pěkné místo, odbočka s rozcestníkem přímo ve skále. Pokračuji na Žabljak, a stoupám serpentinami po svahu nahoru, cestou je plno výhledů na přehradu a na ten most. Tak opět fotím a fotím :-) Je tam dost i jiných motorkářů. Trasa pokračuje údolím až k vesnici Trsa, kde odbočuji vpravo a po R-16 pokračuji dál, přes vesnici Pišče. Cestou je plno krásných výhledů, i na vzdálené hory. V první půlce je vše zelené, zato v druhé půlce, jak cesta vede výše a výše, tak přibývají skalnaté hory. Po straně vidím stádo ovcí a také v zatáčce poprvé trochu sněhu. Pomalu se blížím k hoře, která má charakteristické "proužky".
Tak to zkouším vyfotit, jako bych tam byl sám. Ve skutečnosti mi v pěkném výhledu trošku zavazí jedno auto a kolem projíždějí další motorkáři (ti mi nevadí :-) . Pod horou se pasou koně. Cesta dál stoupe a přibývá míst s kusy sněhu. Zastavuji v sedle, s pěkným výhledem na horu a dvou vrcholech.
Jak projedu údolí, tak je tam i dřevěný rám s hashtagem "#Montenegro Wild Beauty", ve kterém se turisti fotí v pozadí s těmi horami. Podle mapy by to měly být vrcholy Zupci 2148m a Sedlo (Sedlene grede) 2227m. Každopádně toto byl pro mě nejkrásnější úsek tohoto výletu, co se týče výhledů. Různé tvary skal, nebo zajímavý povrh travnatého údolí... O kus dál jsem se fotil s největšími zbytky sněhu, u cesty měl sníh výšku asi 3 metry.
Přijel jsem do Sedla a z cedule se název nedozvěděl, protože tam bylo plno nálepek cestovatelů, i Čechů. V mapě ale vidím, že toto sedlo se jmenuje.... Sedlo! :-) Je ve výšce 1900 metrů nad mořem a je to i nejvyšší místo tohoto výletu. Ve svahu je hodně laviček, aby se turisté mohli kochat výhledem, popř. se opalovat.
Sjíždím ze sedla kolem krásných skalnatých skal níž do údolí a krajina, nebo hory se postupně mění v "běžné" zelené, lesy a louky. Stmívá se, je mi jasné že z těchto hor už za světla nevyjedu. Hledám tedy místo na "rovině" za městem Žabljak. Je to údolí mezi horami ve výšce asi 1300 m.n.m. Tak vysoko jsem možná ještě nestanoval, tak uvidím. Také doufám že tu nechodí medvědi...
4.den - NP Durmitor a údolí v Albánii
Ráno jsem vstal kolem 5., vylezl a kolem byla pořádná mlha a vlhkost, všechno mokré. A byly jen 4°C! Lehl jsem si a znovu usnul. Stačily 2,5 hodiny a o půl osmé už bylo parádně, slunečno a 18°C :-) Sbalil jsem stan a rozjel se k tomu velkému mostu na řece Tara. Poblíž měli natažené ocelové lana, asi pro turisty na svažování. Řeka tu je pěkně hluboko a má pěknou barvu. Dál jsem pokračoval údolím řeky Tary na jihovýchod. Pořád to je NP Durmitor. Potkal jsem tu také motorkáře z Česka, ten jeden se Stromem se divil, když jsem mu ukázal, kolik má můj Strom najeto :-) Ve městě Mojkovac jsem si koupil plavky a jel dál, přes města Berane, Adrijevica a Plav do východní části Černé hory. Cestou mi v jednom místě i trošku sprchlo, ale pláštěnku jsem si nebral, bylo jasné, že zas bude slunko a vedro.
V údolí řeky Grnčar jsem dojel po silnici R-2 ke hranici s Černou horou. Byl tam jen jeden turista. Na Albánské celnici zase druhý. Začala tam šotolina, ale jen asi kilometr. Je to silnice SH20 a bylo to další parádní místo tohoto výletu. Opravdu krásné údolí. Nejdříve nějaké vojenské bunkry nebo střílny, pak pěkný pohled na řeku ve skále, pěkně kroucená silnice s kvalitním asfaltem, zvířata kolem cesty, ale také občas na cestě, pohledy na domečky v údolí, skalnaté hory a také prázdné cesty, potkal jsem tu jen motorkáře :-) Tato horská silnice vedla různě měnícím se údolí, až ke krásným serpentýnám, za které by se nemusela stydět ani horská silnice v Alpách.
Nad nimi je vyhlídka s pěkným výhledem do údolí. Nechal jsem tu vyfotit jedním místním, ze kterého šel cítit alkohol, ten pak nasedl do Žigulíku a odjel :-)
Silnice se tady přehoupne na druhou stranu hřebene (v podstatě se divím, že celé údolí podle hor nepatří Černé hoře...) a dál klesá po Albánské straně až ke Skadarskému jezeru. Tady jsem se rozhodoval kam jet. Lákavé by bylo pokračovat dál Albánii, ale byl jsem ještě domluvený s kamarády, že se potkáme na Rakousko-Slovinské hranici, mají v plánu vyrazit na 4 denní výlet a chtěl jsem se k nim přidat. Tak jsem se rozjel do Černé hory. Na hranici jsem předjel stojící náklaďáky a najednou uviděl několik sportovních drahých aut, polepených reklamami. Byli to účastníci "závodu" Gumball 3000. Pár aut jsem si vyfotil. Jak jsem jel dál po Černé hoře, tak kolem cesty postávali děti a také si ty auta fotily. Do Podgorice jsem jel v koloně s pár takovými sporťáky. Vlastně jsem s nimi předjížděl "obyčejné" auta :-)
Z Podhorice jsem to vzal po M-10, ale pak z ní odbočil a mířil k řece Crnojevića. V jednom místě se mi nakytl parádní výhled na zátoku této hory. Dál jsem zahlídl takový jednoduchý kemp u mostu, to jsem si řekl, že tu asi skončím, protože v tomto údolí to asi nebude jednoduché najít nějaký travnatý plácek u řeky jen tak. V kempu ale byla řekou zaplavena louka, prostě tam nebyl dobrý vstup do řeky, tak jsem si zajel ještě dál a zaplaval si v řece na jiném místě. Pak se vrátil. V kempu byli jen Holanďané a studenti více národnosti.
5.den - koupání Budva a dál po Černé hoře
Ráno jsem vyjel z údolí zpátky na hlavní silnici a po ní dojel k moři, k městu Budva. Přijel jsem k hotelům u pláže, zaplatil na parkovišti s tím, že mi pohlídá motorku s přilbou a oblečením pod stromem ve stínu a vydal se na pláž. Několikrát jsem si zašel do moře a zaplaval si.
Zklamáním bylo jen to, že na promenádě kolem pláže nefungovaly sprchy. V tom vedru jsem se rozjel dál po městě a kolem pobřeží bez motorkářského oblečení, bylo fakt vedro. Nakonec jsem tam vydržel jet vlastně celý den :-) Jel jsem po pobřeží a na pár místech se zastavil, jsou tam pěkné výhledy.
Pokračoval jsem směrem ke Kotoru, někde dál v obchůdku s pečivem jsem si všiml, že je to takový bufet, tak jsem si dal polévku. No ještě že jsem si nedal i druhé jídlo, protože i tak toho bylo dost, talířek plný brambor a masa, k tomu pečivo a ještě papriky. Najedl jsem se a pokračoval na Kotor, ale ne tunelem do města, ale pěkně po staré cestě přes kopec. V sedle byla nějaká stará pevnost. Dál opět ne k městu, ale po těch serpentynách nad městem, ze kterých je parádní výhled na město a na tuto část Kotorského zálivu. Zrovna tam byla nějaká větší loď.
Pak cesta pokračovala dál, do dalšího sedla, kde jsem se rozhodl, že budu pokračovat nějak do vnitrozemí. Vybral jsem si cestu N-17 k jezeru u města Nikšic, ale byla to fakt pomalá "čtyřka", jelo se po ní tak 30 nebo 50 km/h. No.... trvalo to dost dlouho. Navíc trošku i zamrholilo, to by po tom vedru nevadilo. Pak i sprchlo, tak jsem si řekl, že to vydržím. Dojel jsem k tomu jezeru (Slano jezero), vlastně je to přehrada, jel jsem tam po hrázi. Skoro na všech stranách jsem viděl černé stěny, jak tam prší. Jedna se blížila ke mě..... stihl jsem na tričko a plátěné kalhoty rychle pod stromem nasadit nepromoky... a jel jsem, abych z toho vyjel. Hodně se i ochladilo, ze 30 na 20°C. Zatáčky jsem jel v tom prudkém dešti pomalu, když jsem neměl chrániče. Pak najednou, jak jsem přejel na kopci přes horizont, tak blik, přestalo pršet a blik, ze 20 bylo zase skoro 30°C :-) Sundal jsem nepromoky a pokračoval dál po této hlavní silnici M-7 směrem do Bosny a Hercegoviny. Na hranici mě překvapila obrovská celnice, cedule nebyly moc proti slunci vidět, tak jsem chvíli nevěděl, kam zajet. V BiH je tato silnice označena M-6, klesá kaňónem a jsou z ní pěkné výhledy na skály a do údolí. Sjel jsem dolů do údolí a přijel k řece. Vlastně je docela široká a v mapě to je Trebinsjko jezero. našel jsem si boční cestičku a tam uviděl pěkný plácek i s posezením. Už tam byli jedni turisti, mladí Němci co měli starý, malý a hranatý Volkswagen Transporter, asi z 80.let, předělaný na obytný vůz. Tak jsem je jen pozdravil a chystal se něco sníst a také jsem chtěl skočit do vody.
Když v tom přijeli místní a jeden říkal, že je taky motorkář, najednou odjedli a za chvíli jich přijelo více, přivezli piva a nabídli mi. Prostě to vypadalo, jako by tam začal předem domluvený večírek :-) Ti Němci byli trochu vyplašení, ale nakonec se také přidali :-) Říkali, že jsou Srbové a ten jeden že je muslim (ale pil pivo s nimi), jednoho ať nefotím, že je hledaný (kriminal) a další z nich že je policista. No pěkná kombinace :-D Tak jsme vypili piva, někdo z nich (kdo také pil) sedl do auta a dovezl další. Tak jsme tam "prokecali" večer. Ta němka pak přichystala nějaké jídlo, dle zdravého stylu, ale to jim bylo jedno :-) No, jezdký večer :-)
6.den - kolem Dubrovníku a koupání v moři
Ráno jsem vstal a začal balit. Němka se šla proběhnout (holt zdravý životní styl). Ještě jsem si prohlédl ten jejich obytný vůz. Udělali si ho podomácky, ten Němec s jejím bráchou, že má slabý motor, asi 70 koní a nejrychleji jim to jede asi jen 80 km/h a do prudkého stoupání hodně pomalu. Dále že jsou na cestě už 3 měsíce, on se to chystá na chvíli přerušit, chce odletět ze Splitu domů dokončit výšku a pak se vrátí a chce s ní dojet někam za teplem, asi na Krétu, kde by přečkali zimu. Prostě že chtějí cestovat ještě dlouho. To já musel pokračovat, za necelé 3 dny jsem se chtěl potkat s kamarády někde u Slovinsko-Rakouské hranici. Ještě jsme si vyměnili tipy na krásné místa, co se dá po cestě navštívit, rozloučili jsme se a vyrazil jsem.
Rozjel jsem se dál kolem řeky do města Trebinje, nakoupil si (jedno pečivo mi parádně chutnalo) a jel k moři. Cestou je hranice, tam byla trochu fronta, ale dalo se. Dubrovník jsem už navštívil a teď v tom vedru a sám jsem jej navštívit nehctěl, jel jsem dál po pobřeží. Bylo vedro, tak v jednom místě jsem sjel k moři a vykoupal se (asi Sustjepan). Dál jsem to vzal po jednom poloostrově, chtěl jsem se podívat do vesničky Žuljana, kam jezdí kamarád Zdeněk s Lenkou. Je to taková malá zátoka, ale o to víc je to tam útulné a bylo tam jen pár turistů.
Po koupání jsem vyrazil zpátky po poloostrově a dál po pobřeží. V městě Neum jsem odbočil do vnitrozemí BiH, prostě jen proto, že jsem tam nikdy nejel. Zezačátku tam byla pěkná nová cesta. Pak skončila a jelo se po staré, to by ještě nevadilo. Ale jak jsem odbočil ještě jednou na horší cestu, směrem ke Svitavsko jezero, tak se cesta o dost zhoršila. Tak nevadilo, jel jsem pomaleji. Výhled na to jezero byl ale pěkný. Dojel jsem do údolí a přes město Čapljina. Blížil se už večer, tak jsem sjel k řece a mrkl na pár míst. Místní tam měli pikniky, tak jsem si také jedno místo našel, vykoupal se a pojedl. Je tu pěkná řeka s řadou vodopádů.
7.den - vodopády Kravica
Ráno jsem navštívil vodopády Kravica, které jsou kousek odtud, proti směru proudu této řeky. Cestou člověk podjede dálnici a najeden na silnici, která směřuje od města Ljubuški k těm vodopádům. Je tam parkoviště, vstup, pak se sejde hodně dolů a vlastní vodopády. Řeka byla dost chladná, tak jsem tam po ránu neskočil. Pak jsem šel nahoru a slunko už peklo naplno... tak jsem se vrátil a skočil tam :-)
Tento den jsem měl v plánu hlavně přesun, protože za 1,5 dne jsem se měl potkat s kamarády, tak jsem hlavně jel, ale i tak jsem toho dost viděl. Jel jsem na Tomislavrad, před ním odbočil vlevo a na této silnici dál před lesem najednou uviděl památník s našími Českými vlajkami. Tento pomník tu je vzpomínkou toho, že zde v roce 1998 zahynuli 3 naši piloti vrtulníku, "při plnění úkolů ve službách míru". Dále cedule, že příslušníci 22.základny vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou nezapomenou.
Po této silnici jsem dojel k Buško jezero, kde je krásně. Sjel jsem k jezeru na jedné straně, ale rybář říkal, že to není dobré na koupání, ať to zkusím na druhé straně. Tam to bylo horší na příjezd, ale sjel jsem tam. Bylo vedro a osvěžení se hodilo. Pak jsem jel dál, přes Livno dlouhým údolím na Bosansko Grahovo, přes pohoří, údolí s městem Drvar a zase pohoří k Bosanski Petrovac a na Bihač. Tam jsem se před městem zastavil u řeky a prohodil pár slov s místním dědou. V tu jsme slyšeli hlasitý hovor z mostu, znělo to jako arabština. Byli to mladí snědí kluci s batohama, zeptal jsem se ho, jestli to je "migrant", přikývl, že jo a dodal že je to problém. Prostě jim kolem baráků vede migranstká trasa.
Já jsem ale v pohodě přes hranici projel do Chorvatska a jel dál. Ve městě Slunj jsem viděl, jak se lidi koupou v řece. Místo na spaní jsem našel ale dál směrem na Karlovac, na jedné boční cestě u jedné vesničky, kde se koupali místní.
8.den - za kamarády do Rakouska
S kamarády jsem se domluvil, že dnes jedou přes Rakousko na jih a že bychom se potkali buď večer ve Slovinsku v kempu u města Velenje a nebo dříve někde v Rakousku. Tak jsem vyrazil. Cestou jsem viděl nějaký starý hrad, starý most přes řeku, pak jel přes města Metlika a Novo Mesto, přes to menší pohoří, co je uprostřed Slovinska, hory, údolí, vinice, nějaká srnka kolem cesty... a přes Celje dojel do města Velenje. Tam jsem zjistil, že jsem dost popředu, tak jsem jel kamarádům naproti co Rakouska. S nimi jsem chtěl projet pěkné údolí sem po silnici č.428, tak pro cestu tam jsem si vybral jinou silnici, č.425 přes Mežica. V Rakousku jsem zjistil, že mám pořád dost času, tak jsem vymyslel místo srazu u jezera Gösselsdorfer See, nakoupil si jídlo, nabral benzín a jel tam. U jezera ty vyšlo parádně, byl tam stín pod stromem, dobrý přístup do jezera a koupalo se tam dost místních, takže bylo jasné, že voda je v pořádku (aby také ne, tady pod horami :-)
Poslal jsem kamarádům popis místa, kde jsem, bylo to jednoduché, přímo u hlavní silnice. Nejdříve přijel Dalibor, později Jára, Ondra a Pavel s okatou, kteřé jeli delší trasu. Tak znovu do vody. Po osvěžení si Pavel vyleštil plexi a rozjeli jsme se, jižním směrem po B82 na Železnou kapelu (Bad Eisenkappel) a dál směrem na Seebergsattel. Tam jsme ale nejeli, odbočili jsme na boční vedlejší sedlo, Pavličevo Sedlo (Paulitschsattel).
Přes něj jsem to chtěl vzít, abychom jeli tím údolím Savinjsa po silnici č.428. A jo, vyplatilo se, je tam parádně :-) Údolí je hluboké, jede se tedy ve stínu, takže ve vedru parádní. Nakonec jsme dojeli k mětu Velenje, zajeli do kempu u Velenjsko jezero. Večer jsme pokecali a zašli i na točené do místního baru.
9.den - směr na Slovensko
Tak dnes to byl hlavně přesun, ve Slovinsku z Velenje na Davograd, tam vpravo údolím a po 434 přes Radlpaß do Rakouska. Dále Eibiswald, Leibnitz, Feldbach a do Maďarska přes města Körmend, Szombathely, Csorna a Győr do Slovenska. Tam nákup jídla ve Velkém Mederu a do termálu Topoľníky. Ještě jak jsme přijížděli, tak v Topoľníkách byla nějaká slavnost, pak jsme se dozvěděli, že Slavnost guláše. Už jsme se ale nevraceli a zůstali v termálu. Večer tam ale začali dost lítat komáři, myslím, že je vyprovokoval i dost správce nějakým fukarem proti komárům, protože pak asi nevydrželi na trávě a vypadalo to, že všichni lítají nad vodní hladinou a každý z nás má nad hlavou takových 10 až 20 komárů, které všichni lidi odháněli rukama. Vypadalo to jak na nějaké technopárty.... :-D
Zkoušeli jsme i větší bazén, ale tam byli taky. No nakonec to většina vzdala a šla spát, jen Dalibro a já jsme vydrželi a vyplatilo se, asi kolem 23.hodiny komáři přestali otravovat.
10.den - domů
Je těžké vymyslet nějakou novou cestu, kterou jsme na jižní Slovensko nebo zpátky nejeli, když už jsme tudy jeli ani nepamatuji kolikrát :-) Ale občas se nějaký úsek najít povede, jako dnes. S Daliborem jsme se vydali nejdříve normálně na Nitru a pak na sever, jak jsou Dražovce, jsme najeli vpravo na silnici č.593. Jeli jsme tu poprvé a bylo to fajn, mírně vlnitá silnice, většinou mimo vesnice. Pak tak nějak klikatě přes několik vesnic, až jsme najeli na ten kousek rychlostní cesty, co vede kolem Bánovců n.B. a po skončení rychlostky jsme odbočili vpravo, abychom se po silniči č.516 projeli přes hory do Turčianských Teplic. Pak už po známé cestě na Brumov-Bylnici, Vsetín a přes ValMez domů. Tato trasa prostě byla zpestřením, hlavně jsme nechtěli jet po dálnici a chtěli to vzít nějakými bočními cestami, ale ne zase moc daleko, toto bylo pro nás tento den akorát.
Celkově k výletu:
Výlet se povedl, bylo to parádních 10 dní, hlavně průjezd Durmitoru v Černé hoře a to údolí v Albánii bylo nejhezčí, ale krásných míst a nečekaných byla po trase spousta. Klidně bych to mohl jet znovu :-)
 fotky - Balkán v červnu
trasa 3400 km
| |
| |