|
Rumunsko v květnu
středa 2.5. až pátek 11.5.2018
Cestopis jsem sepsal z poznámek, co jsem psal po cestě. Tak někdy je to jen heslovitě.
Předchozí rok jsem prakticky na motorce nejezdil, tak jsem si to chtěl vynahradit letos. Čekal jsem až bude jaro a hned na začátek května, jsem si v práci domluvil volno. Plánoval jsem si výlet na jih, do Černé hory a okolí. Jenže předpověď počasí byla pro tu oblast hrozná, déšť jak v horách, tak i u moře, navíc zima, tak jsem se podíval na předpovědní mapu celé Evropy a vyšlo to na Rumunsko. Vzpomněl jsem si, že jsem jej chtěl už dříve celé projet, hlavně ty Karpaty, tak proč ne. Sice jsem na poslední chvíli neměl nic bližšího připravené, ale nevadilo. Základní plán bylo projíždět Karpaty z jedné strany na druhou a zpátky. Tak schválně, jestli mi to vyšlo…
1.den - středa 2.5.2018
Vyjel jsem dost pozdě, po obědě, tak dnes chci dojet někam na Slovensko.
Beru to přes Bumbálku, Žilina, Martin a Harmanec. Ve Zvolenu jsem se zajel podívat na pancéřový vlak z 2.světové války, který stojí v parku u vlakového nádraží.
Rozhod jsem se, že navštívím Prahu. Myslím tu slovenskou Prahu. Na tuto myšlenku mě přivedl kamarád, který jel kolem předchozí rok. Jde o malou obec, v kopci nad u Haličem, poblíž Lučence. Obec je to fakt malá, spíš taková samota s pár domky, kostelem a obecním úřadem.
Byl už večer, tak místo na spaní jsem našel hned poblíž, u lesa.
Večer bylo kolem stanu celkem živo, plno zvířat, ptáci skřehotali, kolem prošel ježek, proběhli nějací zajíci a pak dokonce poblíž divně prošel jeden jelen, asi zhulený nebo co, řval, pak ušel pár kroků a zase řval, tak jestli nesnědl něco zkvašeného... :-) ale na to je asi ještě brzo. Vzpomněl jsem si na kamaráda Ondru, ten by z těch zvířat byl mimo :-) Já dopil pivo a šel spát.
2.den
Dnes sice jen přesun, ale pohoda.
Bylo pořádné vedro, kolem 30°C, takže jsem to nevydržel a 2x jsem se koupal. Pak jsem si ještě na osvěžení koupil u cesty meloun, takže pohoda
hranice - nečekaně 20 minut čekání, každého prověřovali...
V Rumunsku – na silnici psi, kozy i krávy, díry i čtvrt metru hluboké... dva psi se za mnou rozeběhli, dva jiní to ... u cesty a ještě na mě čuměli, řidiči jezdili v obci minimálně 70… , prostě divoký východ
Místo na stanování: 1.pokus, jezírko, tedy štěrkovna a na druhém břehu rachotil těžební stroj. 2.pokus - hnusné pole, hnůj a hromada komárů. Tak o to víc jsem rád, že mi vyšel 3.pokus, krásně posekaná louka, od JZD, žádný komár, prostě pohoda. Navíc voda v pet flaškách na kufru zůstala teplá, takže večerní umytí bylo s teplou vodou :-)
3.den
tak začala ta pravá pohoda :-)
Do Baia Mare to šlo pomalu, všichni jeli podle předpisu a plno aut na hlavní cestě, za městem jsem to ale vzal dal po boční, po DN18B do Dej a to už bylo super, skoro bez aut a těch pár co jsem potkal v protisměru, tak jely ve vesnicích takových 80-100, takže bylo jasné, že tady policajti nejsou :-)
Pak přišly klikatější cesty a potkal jsem tak jedno auto za 5-10 minut, což je na Rumunsko super, prostě opuštěný kraj :-)
Do toho se udělalo zase teplo, skoro 30 st.C.
Po prvním přejezdu hor v Moisei jsem nabral plnou a to jsem už začal počítat čas, bylo 16h a těch cca 150km za 4 hodiny jsem si říkal, že to bude na pohodu. Navigace Here od Nokie ale ukazovala 5,5 hodin..... a to mě mělo trknout, že to něco znamená…. Na místě jsem ale spát nechtěl, bylo to tam 600 m.n.m., ale jak jsem viděl zasněžené hory, tak nevím kolik by tu bylo v noci stupňů.
Tak jsem vyjel. Po DN18 na východ. Zezačátku paráda, pak sem tam horší asfalt, sem tam díra, sem tam frézované bylo vidět, že budou dělat nový asfalt. Po kopcem mě ještě předjeli dva motorkáři, když jsem stál a díval se na křižovatce do mapy. Pak jsem je překvapivě dojel, předtím to vypadalo, že jedou rychle, ale jak byl horší asfalt, dost zpomalili. Byli to dva poláci, mašiny asi litrové naháče, vzadu brašny, jeden měl pod gumicukem chleba.
Před vrcholem jsem začal fotit, tak jsem je nechal ujet. V sedle jsem znovu fotil, pamítníkpamátník, kostel a hlavně pěkné výhledy na okolní kopce a do údolí.
Cesta dolů zezačátku super, pěkný nový asfalt, serpentyny.
Pak ale začal hnus. Opravovali cestu, ale tak, že tam měli semafory třeba na 5-10 minut, dlouhé úseky, dále tam měli nějaký hnusný štěrk, ze kterého se hnusně prášilo, to jsem musel všechny předjet, dále vyjeté rolety, že všichni jeli takových 20-30, pak byly i úseky kde se dalo i 50, ale jen kousek, protože byla díra napříč cestu, zasypaná tak špatně, že přes to všichni jeli krokem, takže co 200-300 metrů zastavit a to jich tam bylo snad 100.... jo a ještě v jednom úseku měli nějaký jiný štěrk, že jsem měl co dělat, abych udržel motorku aspoň přibližně rovně.... a nespadl pod offroady v protisměru, kterých tam v tu chvíli jelo nějak moc. Tento hnusný úsek, tedy toto peklo trvalo snad 30 km!!! Mi to přišlo ale jako 100.... Vzpomněl jsem si na jednu offroadovou cestu v Tunisku, v kamenité poušti, Jára mi odjel, mu to jelo dobře, ale mi ten Strom na tohle není. Teď je celý zaprášený, černé kola jsou bílé...
Jinak cestou se ochladilo, to údolí bylo dost chladné. Až tam bude nová cesta, tak to bude super, to údolí bylo pěkné. Moc jsem nefotil, aby mě nedojeli.
Jak jsem vyjel na hlavní cestu (po DN17 na východ směr Suceava) tak plný plyn, předjel jsem hned kolonu kamionů do kopce a krásná silnice s rychlými zatáčkami byla jen moje :-)
Sedlo super. Cestou dolů se oteplilo, na 27, takže paráda. Předtím jsem byl spocený a byla mi zima (blbá kombinace), teď jsem byl jen spocený a bylo mi už teplo :-)
Vyjel jsem z hor, ještě se stihl se západem slunce vykoupat v řece. Místo na spaní jsem našel na 4.pokus, u té řeky by mohla být kosa, dál na kopečku bylo zas moc baráků a lidí. Pak jsem viděl v jedné vesnici dvě obytné auta, altánek, lavičky se stoly, posezení, i tam seděly nějaké holky, u aut stromy, jen to bylo blízko k cestě a v noci by mě rušily kamiony. Tak až 4.pokus, louka mezi poli za vesnicí Cornu Luncii. Naprostý klid, pozoruji hvězdy.
Uvědomuji si, že na jeden den mám těch zážitků nějak plno :-)
PS: vzpomněl jsem si na ty dva poláky, co jsem předjel ještě než začal ten hnusný úsek, jak zastavili se u řeky. Tak ti museli nadávat, až tam na těch motorkách vjeli :-)
4.den
Ráno jsem vstal a rozjel se zpátky do města Gura Humorului a do jednoho údolí, kde je klášter Voronet, památka Unesco, který jsem si našel na internetu. Byl pěkný, malby z více stran zachovalé, tak stálo to za to, že mi ani nevadilo, že jsem se vrátil o 30 km zpátky.
Při odchodu jsem si všiml, že na zdi mají mapu, kde je nad severozápadním rohem Rumunskem (u měst jako Mukačevo a dalších) napsáno velkým písmem CECHOCLOVACIA. A za Zakarpatskou Ukrajinou, jako další soused Rumunska POLONIA. Tak zřejmě starší kousek mapy :-)
Kousek od parkoviště jsem se ještě pokusil zaprášené kola a řetěz trochu umýt projížděním brodu... :-) No moc to nepomohlo.
Rozjel jsem se dál, směr Bicaz, nejdříve na město Piatra Neamt, nad kterým jezdila lanovka, dříve beztak těžební, dnes kabinky pro turisty.
Cestou jsem i přemýšlel, jestli se nevydám do Moldávie, ale vedro a nekonečné roviny mě teď nelákaly. Chtěl jsem zpátky do hor. Splnilo se. Projel jsem Bicaz a dojel do Bicazské soutězky, kde se cesta a říčka klikatí mezi vysokými skálami. Krásné místo. V jednom z nejužších míst je plno stánků pro turisty. Určitě to tu stojí za projetí.
O kus dál přijíždím k Červeném jezeru, ze kterého trčí kůly stromů. Jezero vzniklo sesuvem půdy, která přehradila říčku Bikaz a při tom ten sesuv půdy pohřbil skupinku turistů, kteří byli pod svahem. Říká se, že jezero zčervenalo jejich krví... tak odtud ten název.
U jezera jsem potkal motorkáře z Italie, který cestoval taky sám.
Vyjel jsem z hor, do města Gheorghemi, ale to bylo dost vysoko, 800 m.n.m., tak jsem si řekl, že tady spát nebudu, že raději pojedu ještě dál, přes další pohoří na západ. Tak jsem i jel, jen tam pak začalo pršet, tak jsem se rozjel směrem, kde bylo světleji, k město Sighisoara.
Poblíž k němu jsem našel i místo na spaní, v údolí dál od cesty a od železnice.
Postavil jsem stal, umyl se vedle něj, vlezl do stanu a…. začalo pršet – tak to mi to vyšlo :-)
Večer popíjím pivko, když najednou slyším, že kolem stanu něco proběhlo a vydávalo to zvuky jako něco mezi kačenou a prasetem....
Jo a zážitky: za ty 3 dny v Rumunsku se mi už 3x stalo, že proti mě jelo auto. Myslím tím dvě auta po silnici vedle sebe proti mě. Pomohlo vždy rychle uhnout na kraj....
Taky jsem pochopil základní místní pravidlo - pokud je na ceduli nějaké číslo, vynásob jej dvěma. Fakt! Nekecám :-)
Například jedu po vesnici, abych nebyl za měkkého nebo za divného, tak raději 80 a v tom mě začne předjíždět kamion... opravdu nekecám….
Policajty s radarem jsem viděl jednou a přehlídnout se to nedá - všichni na vás brutálně blikají a jedou neuvěřitelně pomalu (tj. 50-60), což je opravdu na msítní poměry něco divného.
5.den
Tak dneska přišel další motorkářský parádní úsek! Sighisoara - Brasov, nejdříve pořád nad 100, málo aut, pak přišla rokle v lese, pomalejší úsek, změnilo se to v zatáčkový úsek, že i Buchláky a Baba mohou závidět. Podařilo se mi tam najednou předjet kolonu aut a hned jsem měl celou závodní dráhu... ehm.. :-) tedy tu silnici se svodidly jen pro sebe. Plno zatáček nahoru a dolů, prostě fakt pěkný úsek.
A odpoledne? Ten super usek dopoledne překonal ještě hezčí úsek odpoledne :-) normálně jak v Alpách, krásný asfalt, nikde nikdo, jedno auto tak za čtvrt hoďky, zatáčky se daly krásně klopit... je to cesta DN2D, z Targu Secuiesc do Focsani.
Od města Focsani mířím na jih, k městu Buzau, kde chci nejen znovu najet na další horskou silnici, ale také se podívat na jedno netradiční místo, bahenní sopky za vesnicí Berca. Tedy tam se jen odbočí, jede se ještě údolím a pak vpravo. Je to přírodní rezevace, kde ze země vyvěrají plyny spolu s bahnem, to pak stéká z kopce, takže to tam vypadá jako takové malé sopky a celkově jako měsíční krajina. Další zajímavé místo, které stojí za návštěvu.
V údolí vedle vidím, že je nějaký kemp, tak si říkám že se tam mrknu. Cena je nízká (myslím že něco přes stovku), tak dneska spím v kempu. Stavím stan schválně do závětří dodávky, dost fouká.
Výlet co jedu je pěkný, ale raději bych tu byl s přítelkyní... (tedy kdybych nějakou měl)
6.den
Nevím co napsat k dnešku, abych se neopakoval...... :-)
Prostě zase super :-D Krásné počasí, krásná krajina a krásné výhledy.
Tak dnes, jsem projel přes Karpaty 2x (od Bazau č.10 na Brašov do Karpat a teď jedu zase z Karpat ven, další sedlo, č.1A na Ploiesti) , obojí bylo pěkné, každá cesta jiná. Pak přesun po rovině, to byla nuda, jen cestou jsem viděl snad největší značku stop co snad existuje :-)
No pak jsem to zhodnotil tak, že už je skoro 18h tak potřetí přes Karpaty nepojedu a začal jsem hledat místo na spaní, v údolí západně od města Targoviste. Zjistil jsem, že tu muselo pořádně pršet, protože všechny polní hliněné cesty jsou bahnité, kluzké a s kalužemi. Tak jsem tu najezdil při hledání místa na stano snad nejvíc, 10-20 km. Nakonec jsem si díky mapy v mobilu vytipoval místo, mezi obcemi vede asfaltka, pak do sadu šotolina a z ní nakonec celkem tvrdá tráva. Teď tu sedím, večeřím a čekám, jestli někdo nepřijde otravovat..... lidi nebo psi. Jeden pes mě už naháněl ve vesnici, jak jsem jel sem. Tady ale vidím jen dvě srnky, prošly kolem.
Taky přemýšlím jsem, jak to tu s tou maximálkou.
A dnes jsem to pochopil - žádná omezená rychlost tu prostě není! :-)
7.den
Je ráno, snídám ve stanu ve spacáku, venku je kosa....
Počkám, až bude tepleji, stejně spěchat není kam.
Super, konečně vylezlo slunko z poza mraku :-)
a teploměr už neukazuje 11 jak předtím, ale 15,5 a slunko hřeje, hned je líp :-)
Po ránu jsem se rozjel a netrpělivě vyhlížel benzínku. Nakonec byla blíže, než jsem čekal. Ale i tak jsem zas bral 20 litrů... Pak přišel přejezd dalšího pěkného sedla, silnice DN73 od Campulung na Brašov. Opět další krásný přejezd. Po přejezdu pak vedla cesta kolem hradu Bran, což je ten známý Drákulův hrad, neboli "falešný". Ve skutečnosti posloužil spisovateli Drákuly jako předloha.
Potřetí jsem projel kolem Brašova a celkem rychle se přesunul pod Fagaraš. Překvapilo mě, že tu jelo málo aut a kamionů, čekal jsem to tu horší. Fagaraš se nedá v květnu projet, to vim, ale chtěl jsem vyjet někam, co to půjde a udělat si fotku se sněhem. No moc to nešlo, asi do třetiny. Pak zátarasy. Hned nad spodní stanicí lanovky. Bavil jsem se tam s jedním „pa růsky“ a důvod je lavinové nebezpečí.
Pak přijeli dva Španělé a že jedou po Evropě a že v pátek vyjížděli from Prag. Jinak byla tam kosa, teploměr ukazoval 16, ale pod kapotou u chladiče, takže méně. Sjel jsem z Fagarase dolů a zase vedro, ke 30. Tak u první vodní plochy zastávka. Ukázalo se, že je to rybářský rybník s malou hloubkou, takže vyhřátá voda. Na začátku května :-)
Pak jsem přemýšlel, co dál, Transalpina vede ze severu na jih, ale je tam cesta i napříč, chtěl jsem to projet vše, do kříže, abych věděl, jak pak naplánovat výlet s kamarády v srpnu. Tak jsem se přesunul na sever Transalniny, k městu Sebes.
V Sibiu jsem omylem vjel do města, tam zacpy, tak to otáčím, ke křižovatce se zase předbíhám a chytl jsem kufrem zrcátko od osobaka.... Jako dotek jsem měl tento výlet vícekrát, ale vždy v poho, napr. plastový blatník od kamionu a nebo umělohmotná klika starého osobaku. Tohle ale bylo první zrcátko. Plast odletěl. Za křižovatkou jsme odbočili, ze to vyřešíme, čekal jsem, kolik bude chtít peněz.... Ale nejdříve jsme to zkoušeli nasadit, on, já, jeho kámoš.... jen jeho žena se netvářila. Pak se to povedlo, on mávl rukou jako ze dobré a odjeli jsme. Jak jsem viděl tu jeho starou, tak myslím, že následně dostal kartáč, že si neřekl o prachy…. :-)
Pak jsem hledal místo na spaní, nejdříve u přehrady, pěkné, západ slunce, romantika…. Pak tam ale jeden vyvezl odpadky a později se vyrobila tuna malých mušek..... Tak jsem raději odjel. Tak jedna odbočka, rokle zima, tak nic další, tam byla vojenská jednotka... z další mě vyhnal zemědělec, pak u nějaké firmy kvokaly žáby, tak až na 6.pokus. Naštěstí to šlo ale rychle za sebou, tak jsem najel asi jen 12 km.
No ale jak jsem jel, tak jsem zahlídl ceduli, že ta jedna odbočka z Transalpiny je zavřená.... Tak ještě nevím jak zítra pojedu
teď dopíjím pivo
možná je to jedno
hlavně že neprší :-)
8.den
Zdravím od čepovaného piva z hospody ve Svaté Heleně :-)
Tak dneska to bylo totiž nejšílenější :-) Několikrát jsem měnil trasu, nejdříve že projedu tu Transalpinu 67C ze severu na jih a pak i tu druhou cestu, co ji protíná, z východu na západ 7A. U Sebešti byla ale cedule, že půlka 7A do Petrosani je uzavřena. Navíc podle předpovědi mělo všude odpoledne pršet, tak jsem si to naplánoval tak, že projedu Transalpinu na jih, pak po hlavní přes Petrosani na sever, ven z hor a trochu na západ, tam by už nemělo pršet.
Tak jsem jel.
Transalpina fakt pěkná, většinou nový asfalt, takže pěkné svezení. Výhledy skoro nic, je to v údolí. Tedy mluvím o severní části, protože jak jsem přijel do středu, tak tam byla zas cedule, že jižní půlka Transalpiny je uzavřena....
Ale zas tam nebyla cedule směrem na Petroseni, tak jsem jel tam. No, chyběl tam asfalt :-) ale bylo to většinou ujeté. Dalo se to, ale dost často krokem... sjížděl jsem to bez motoru.
Níže v údolí trochu mrholilo, ale dalo se to. V Petrosani už ne, navíc bylo vidět, že světlá obloha je vlevo i vpravo, tak nakonec jsem to změnil, jel jsem vlevo, na jih a že pojedu do té české vesnice kolem Dunaje. Ale jak jsem přijel do Targu Jiu, tak tam bylo takové nechutné vedro a dusno..... v horách třeba 15 a tady snad 30 a hlavně to dusno.
Tak to ne, zachtělo si mi zpátky do hor, i kdybych měl zmoknout!
A to jsem neměl říkat :-)
Vzal jsem to na západ po 67D, cesta vede nejdříve podél hor a pak do hor, přes hřeben do údolí, pak na hlavní cestu a k Dunaji. No po hřeben pěkné, sucho. Pak začalo mrholit, ale furt to nebyl déšť, nechtělo se mi brát nepromok a tak jsem nakonec promokl a do toho zase zima... Ale furt jsem v dálce viděl světlou oblohu. Ten mrak šel prostě se mnou :-)
V Oršové jsem přijel k Dunaji a jel proti proudu. Tak to byl absolutně nejkrásnější usek dne! A jeden z nejkrásnějších z celého výletu!!!
Nejen že přestalo pršet, ale chvílemi mi to přišlo jak v Norsku, jak tam vedou silnice po pobřeží kolem fjordu.... fakt jo!
A nebo jako v Chorvatsku, když se jede po pobřeží a naproti je dlouhý ostrov :-)
Nevím jestli to z fotek vyzní, nebo jestli to nebylo je moje rozpoložení (pominutí mysli :-) po tom předtím, ale byl jsem a ještě jsem nadšen :-) Jel jsem to proti slunku, tak ty stíny asi taky udělaly své.
Jinak protější břeh bylo Srbsko.
No zastavoval jsem kvůli focení několikrát :-)
Nakonec jsem dojel do té vesnice Svatá Helena, na začátku měli místní mši, tak mi bylo blbé projet, ale jiné auta jely, tak jsem jel taky (oni původně stáli po celé cestě a modlili se, dodržují se tu zvyky asi těch 200 let)
Ve vesnici jsem potkal turisty, tak kde je hospoda, dal jsem si čepované pivko, v krýglu, konečně se najedl (vlastní jídlo, hospoda je spíš jen krámek s výčepem) a pokecal s těmi turisty. Oni je sem do té vesnice vozí autobusy, jedou tu třeba na týden, spi a jí u místních, jídlo prý super a v plánu tu mají navštívit a pochodit pár míst po okolí. Jako jo, stává se z toho továrna pro turisty, ale aspoň mají místní nějaký příjem, když jim často děti odešly do ČR....
Jinak hospodský a místní mluví takovým nářečím, co jsem ještě neslyšel, možná to je ještě zakonzervovaná ta staročeština, jak se před 200 lety mluvilo u nás.....
Na na info ceduli byla zmínka, že tábořiště je u hřiště, hospodský mi to potvrdil a že je to za vesnici. Tak jsem tam dal 2 pivka, rozloučil se a se setměním stavěl stan.
Fakt to byl nejšílenější den, několikrát jsem ujížděl dešti, promokl, byla mi zima-vedro...., hůře/lépe, pak za odměnu ta krása kolem Dunaje..... a to čepované pivo, to už byla třešinka na dortě :-)
9.den
Tak probudil mě déšť v noci, ve 4,30 (českého času 3,30) a hned jsem si vzpomněl, že jen během tohoto výletu jsem si 2x propíchl podlahu u stanu..... a že jsem ten stan postavil do dolíku, protože tam byla nejrovnější plocha, tak doufám, že nebude pršet dlouho a že se ten dolík nezaplní vodou :-)
Tak podle předpovědi v mobilu pršet může do 11 hod..... hm.....
Dlouho naštěstí nepršelo, takže vodu ve stanu nemám. Tábořiště u hřiště tu je za vesnicí na kopci, kolem jsou větrné elektrárny, vlastní vesnice je ale v zavětří.
Dnes jsem vyjel pozdě, asi kolem 11h. Dopoledne jsem strávil ve Svaté Heleně, projel jsem si vesnici, nafotil, vyjel na kopec, pak se vrátil, pojedl a ještě si popovídal. Zrovna šli lidi do kostela a pak z kostela.
Dál to byl prakticky jen přesun. Jel jsem nejdříve na sever, na Oravitu a pak že uvidím podle počasí, cestou už ale mrholilo a v horách kolem bylo dost černo, také voda na cestě jak tam asi lilo. Tak jsem se rozhodl, že už znovu do Karpat nepojedu a stočil jsem to směrem na sever domů, na Temešvár, dále v Maďarsku na Szeged a po silnici č.5 směrem na Budapešť. To ubíhalo celkem rychle.
Teď spím u jedné vesnice západně od Budapešti.
10.den
Vstal jsem, sbalil stan a vše a slunko už hřálo.
Jel jsem na Esztergom-Štúrovo, tam si dal snídani u Dunaje a pak jsem jel "kolmo
nahoru", po silnici 76 přes Kalnou nad Hronom, pak na dálnici R1 Žarnovica, Žiar
nad hronom jsem odbočil směr Handlová, pak dál na sever, Prievidza, Fačkovské sedlo, Žilina, Bytča, Makov.
Domů jsem přijel večer a ještě jsem stihl zajít s kamarádem na pivo :-)
Závěrem:
Původní záměr, projet se pořádně přes Karpaty, se určitě povedl. Nejvíc mě překvapila doprava, kvalita většiny cest, kde byly nové asfalty (jen kromě toho rozestavěného úseku) a doprava, většina horských přejezdů bylo skoro bez aut, prostě prázdné silnice :-) Do toho pěkné počasí, teploty v údolí až ke 30°C, koupání, tak to také na začátek května bylo super.
Super bylo také, že za celý výlet v Rumunsku jsem nepotřeboval nepromok, mrholilo nebo trošku sprchlo jen 2x až v poslední dny a vždy to uschlo. Nepromok jsem si tak poprvé oblékl cestou na Budapešť, kvůli otravnému větru. Kvůli dešti až poslední den, před Fačkovským sedlem, to bylo vidět, že jedu do deště. V horách se i blýskalo, ale pršelo celkem normálně.
Prostě jít do nepromoku až při posledních kilometrech z 10 denního výletu je prostě štěstí :-)
 fotoalbum - Rumunsko v květnu 2018 - přes 200 fotek
trasa výletu, 3975 km
1-slovenská obec Praha, 5-bahenní sopky, 8-česká vesnice Svatá Helena
| |
| |