motorkář Roman
stránka o vyjížďkách a cestování na motorce
úvod, aktuální akce | starší akce | praktické | počasí | motorozcestník

Alpy a Pyreneje
neděle 22.7. až středa 8.8.2018

V létě se mi podařilo domluvit si po pár letech v práci volno na 3 týdny, ale ani jsem nevěděl, kam jet a ani jsem neměl s kým jet, tak jsem se díval na mapu Evropy a nakonec mě napadlo, že bych si mohl projet nějak víc Pyreneje. No a pak jet dál dál např. severozápadní konec Španělska a sever Portugalska, tam jsem ještě nebyl. Cestou jsem to chtěl samozřejmě vzít přes Alpy. Tak to byl plán, ale nakonec to dopadlo trochu jinak.

Příprava:
Před tímto výletem jsem pár věcí zařizoval dost na poslední chvíli, např.: brzdy, STK v pátek před odjezdem, zkrácení nových tyček na stan... Nakonec se to vše, hlavně díky kamarádovi Zdeňkovi, povedlo.

1.den, neděle 22.7.2018
Vyjel jsem také dost pozdě, až v neděli odpoledne. Ve spodní půlce republiky pršelo, tak jsem jel na západ vrchem, na Olomouc, Mohelnici a že pojedu na Prahu. Cestou jsem i trochu zmokl, ale za Olomouci už bylo sucho a slunko začalo pořádně hřát. V Moravské Třebové jsem se mrkl do mobilu a viděl, že se pěkně udělalo i v jižních Čechách, kam měl zval Dalibor, abych se u nich stavil, že je tam na dovolené s rodinou. Původně jsem to zavrhl, když tam pršelo, ale teď jsem se rozhodl změnit trasu a rozjel se za nimi. Trasou přes Svitavu, Poličku, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec a dál.

Cestou to bylo zajímavé, po levé ruce jsem měl pořád černo, místy to vypadalo, že budu mít levý rukáv mokrý a pravý suchý :-) V Třeboni mi vyšel parádně obchod, vlezl jsem do něj těsně před 20. hodinou a stihl koupit piva na večer. Dál po trase jsem si všiml zavřené benzínky. Tak snad to vyjde... Přijel jsem do Novohradských hor, volal kamarádovi a nebral to. Tak už jsem si hledal místo na spaní :-) když v tom zavolal. Přijíždím k chatě až po deváté, ale nevadí, dali jsme si zasloužené pivko a pokecali, jak je tam a kam jedu.

2.den, pondělí
Ráno po snídani mě čekal první úkol, dojet k benzínce. Dojel jsem do Kaplice, vzal plnou a bylo to 21,2 litrů! Tak to mi moc nezbývalo :-) V Rakousku se jelo zezačátku perfektně, ale ne dlouho, pak byla cesta do Linze přes samé vesnice. Z Linze kolem řeky to už bylo lepší, jelo se tam dál i přes nějaký kopec na Passau. Tam jsem uviděl v kopci kolonu aut a jak jsem byl rozjetý, tak jsem je všechny najednou předjel :-) No a v tom jako by přišel trest, začalo pršet :-) Ale v dálce bylo světlo. Tak před tak dlouhou kolonou jsem fakt nechtěl zastavovat, řekl jsem si, že to zkusím projet :-)

Dojel jsem do Passau, vjel na německou dálnici a zastavil na odpočivadle. Namazal řetěz, posvačil a začalo kapat. Schoval jsem se pod střechu i s motorkou a přestalo. Tak jsem dojedl a rozjel se. Nepršelo. Jenže po pár km začal brutální slejvák. Zastavuji hned pod prvním mostem a oblíkám do deště vše co mám. Za 5-10km to přestalo, ale na cestě je plno vody, tak jedu v těch nepromocích dál. U Regenburgu odbočuji na Mnichov. Sundávám nepromoky, namažu řetěz a... začne pršet!...
Tak už jsem na to přišel, jak to funguje - prostě namazání řetězu spouští déšť :-)
Naštěstí neprší dlouho. Jedu dál a na dalším odpočívadle sundávám nepromoky. Obchvat kolem Mnichova drbačka ve špičce, zácpy. Odbočím na A96 a mířím směr Bodamské jezero. Sjíždím dřív, sjezd č.5, a myslím, že to bylo zbytečně brzy. Samé venkovské usedlosti a statky, tak místo nacházím asi až za 5-10 km. Večer poblíž střílí myslivci... ani signál tam není, jen o kus dál a ještě musím mít zvednutou ruku... Vyspal jsem se ale dobře.

3.den, Švýcarsko
Ráno pořádná mlha a všechno mokré. Balím stan, když v tom přijel myslivec, asi důchodce, a v dobré náladě něco povídal, asi se mu líbilo jaké krásné místo v přírodě jsem si vybral :-) no ale zklamal jsem ho, jak jsem mu řekl, že neumím moc německy. Na to se zatvářil zklamaně, asi si chtěl pokecat. Zeptal se ještě odkud jsem, odpověděl jsem a přidal jsem, že tam nenechám žádný nepořádek, to se zatvářil že to nemyslel, něco mi popřál, asi pěkný den a jel dál.

Jel jsem k Bodamskému jezeru, pak k té odbočce na Švýcarsko co jsem chtěl a to se vleklo. Znovu jsem si říkal, že jsem si měl koupit hned Rakouskou známku :-) no ale přežil jsem to. V Lichtenštejnsku jsem odbočil na Švýcarsko, na silnici č.16 a začala první horská silnice. Paráda. A dál to bylo čím dál hezčí, horské silnice se střídaly s průjezdy kolem jezer.


Švýcarsko

Ve městech už byl pořádný pařák, snad přes 30°C. Tak jsem některé města jel jen v tričku. Pak přisel vrchol dne, sedlo Sustenpass. To bylo parádní! A nahoře byl sníh :-) Cestou jsem si už zakazoval fotit, jinak bych stál každých 100 metrů :-)


Sustenpass, 2224 m.n.m.

Pak jsem sjel k jezeru Thunersee a jak se tam koupali lidi, tak jsem tam taky skočil. Voda ledová, ale parádně osvěžila. Přes další sedlo jsem dojel k Ženevskému jezeru, bylo už večer, na jihu dost černo, tak jsem si říkal, že raději tady počkám do dalšího dne a pak se rozhodnu kudy jet. Spal jsem poblíž vesnice Crebelley. Později večer jsem zahlídl, jak se na jihu v horách blýskalo. A pořádně. Tak ještě že jsem nejel dál.

4.den - do Francie
Ráno jsem se probudil a na jihu byly pořád ty mraky. Jo a taky mě v noci probudil silný vítr, o půl druhé. Sbalil jsem se a rozjel se. Riskl jsem to a jel na jih. Všiml jsem si, že čím dál od Bodamského jezera, tím levnější benzín. Tedy od 1,70 postupně k 1,58 Švýcarských franků před městem Martigny. Tam jsem začal stoupat do sedla, směr Francie. Pěkný výhled zpět do údolí. Vlastně to byly dvě sedla za sebou a mezi tím hranice. První francouzské městečko bylo Chamonix Mont Blanc. Tedy horské středisko. Fotím a zapínám data na mobilu (ve Švýcarsku jsem je měl vypnuté). Kolem jsou hodně vysoké hory, ale nevím, jestli ten Mont Blanc jde vidět... Jedu dál obrovským údolím. Pořádně to klesá. Pak přes další sedlo na Albertville. Z kopce dolů na Ugine parádní zatáčky, jízda připomínala slalom na lyžích :-)

V údolí za Albertville začalo vedro, ale jak se jelo pod stromy, tak to bylo fajn. Dál na Grenoble to bylo už čím dál horší, nejen teploty nad 34°C, ale také silnice vedla přes čím dál víc vesnic a čím dál častěji tam byly i omezené rychlosti a další omezení, např. před každou vesnicí omezený vjezd jen jedním pruhem, průjezd pouze třicítku, atd., aby dopravu co nejvíce zpomalili. V tom vedru fakt otravné. Tak jsem zastavil a díval se do mapy, kudy z toho vedra ven. Objel jsem Grenoble a začal stoupat do hor. Hned to bylo SUPER, během 10 minut jsem vjel do rokle, kde byl parádní chládek :-)


pohled do údolí za městem Grenoble

Pokračoval jsem po silnicích 531, 103 a 518, prostě po náhorní planině tohoto pohoří, kde byl úplně jiný vzduch. Uprostřed další rokle. A na jihu mega výhled do krajiny a obrovské serpentýny dolů. V půlce kopce najednou šel cítit rozdíl mezi studeným a teplým vzduchem. V údolí jsem odbočil na západ, po 104 směr Privas. Teplota šla nahoru, zase 34, u cesty odstavené auta a lidi se koupali v řece. Jelo se ale dobře, cesta vedla mimo obce, jel jsem pořád 90-100. I tak jsem si ale řekl, že k Pyrenejím nepojedu přímo údolím, ale obloukem přes Francouzské středohoří, abych byl co nejvíce v kopcích.

V rovinatém údolí jsem přejel dálnici a řeku Le Rhône a začal stoupat do protějších hor. Začal jsem se dívat po místě na koupaní a nikde nic. Ve městě Privas jsem si koupil na ulici ve stánku menší pizzu, část snědl a zbytek i s krabicí se mi vlezl do kufru. Jel jsem přes nějaký mohutný hřeben, zase pěkné výhledy, šikmo svítící slunce... Nakonec jsem u města Aubenas sjel k řece u fotbalového hřiště. Voda v řece teplá, paráda. Parkoval tu obytný vůz, za chvíli přijel další, místa tu bylo dost, tak jsem tu nakonec zůstal.

5.den
Ráno jsem se rozjel směr město Mende. Cesta vede pohořím, jelo se parádně, jako by jiná Francie, všichni jeli stovkou :-) Z kopce byl parádní výhled daleko do krajiny a také na jezero u města Langogne. Také jsem všiml, že u některých benzínek nemají běžný 95 oktanový benzín, ale jen 95E10 a nebo 98. Tak si vybírám a beru u jiné benzínky SP95. Cesta se dál stočila na jih a vedla kolem dálnice. V jednom místě jsem v dálce zahlídl něco.... a byl to už ten most u Millau! Vypadal úžasně, jako by v krajině za sebou pluly plachetnice...

Jak jsem se blížil k Millau, tak jsem most ještě viděl nekolikrát. V Millau jsem zahlídl lidi v řece, tak jsem se také osvěžil a pak už jel k mostu. Vyfotil jsem jej z obou stran, i ze spodu. Informační středisko pod mostem bylo tentokrát zavřené. Přejel jsem ještě na louku na západě a panoramaticky vyfotil celý most (tedy skoro celý).


most u města Millau
panoramatická fotka (ve skutečnosti ten most takto není prohnutý :-)

Ve městě Saint Affrique potkávám dva úplně černé černochy, tak to k tomu názvu sedí :-) Pak jsem to vzal nějak přímo na Mazamet, místy přes opravdu zapadlé vesničky, kde na mě hleděli, jako bych spadl z nebe... no asi tam turisté moc často nejezdí :-) Nad Mazametem byla v zatáčce pěkná vyhlídka. Byl už skoro večer, tak jsem si říkal, jestli ještě jet přes ten kopec, ale jo, jel jsem. Po přejezdu jsem se hned při výjezdu z lesa díval, kde bych postavil stan a vyšlo to na opravdu pěkné místo v zatopením lomu. Prostě jsem měl štěstí na krásné místo :-)

6.den
Projel jsem kolem města Carcassonne a přes město Limoux mířil na jih do hor. Krásné skalnaté údolí, ve kterém bylo chladno, vystřídal rovinatý příjezd ke Středozemnímu moři, kde byl naopak pařák, skoro 40°C. Projel jsem kolem města Perpignan a zamířil přímo k moři. Je tam letovisko Canet en Roussillon, parkuji u pláže a hned jdu do moře. Chvíli to ale trvá, než po tom písku dojdu k moři, pláž tam mají opravdu širokou.


pláž u města Canet en Roussillon, Středozemní moře

Ještě na pláži se dívám do mapy a rozhoduji se, že do Španělska pojedu po silnici kolem moře. Vidím, že je pořádně klikatá :-) U pláže ještě využívám sprchu a rozjíždím se zatím bez motorkářského oblečení. Za městem podél cesty pořád parkují auta, je vidět, že tam pláž pokračuje. Silnice do Španělska kolem moře byla krásná, opravdu bylo se na co dívat. Různé zátoky, pláže, městečka, skály, moře, lodě... pak také opuštěná celnice a velké vlakové nádraží.

Přijel jsem do Španělska a jak jsem se vzdálil od moře, tak se změnilo brutálně podnebí, začalo být nesnesitelné vedro a dusno. Digitální teploměr na sluneční baterku rozsvítil všechny dílky (takže 88°C), tak jsem ani nevěděl kolik je. Chtěl jsem se vykoupat, ale první řeka u Figueres byla vyschlá. Druhá taky. A třetí taky... jel jsem opět v tričku. Hnusné vedro. Vylel jsem postupně na sebe všechnu vodu, co jsem měl. Tak honem do hor. Jel jsem na Olot a pak na sever do hor. Hned bylo líp, v korytech byla voda, tak hned jsem se osvěžil. Přejel jsem asi dvě sedla a byl zase ve Francii. V městečku Arles-sur-tech jsem si vyhlídl místo na druhém břehu a měli tam takový park, kde nějací mladí stanovali. Tak jsem tam zajel a začal také stavět stan, když ten jeden přišel a něco říkal. Rukama a s pár anlickými slovy jsme se domluvili :-) radil mi, abych si postavil stan blíže k nim, že je tam lepší tráva. Na druhé straně parku si jiná parta dělala něco na ohni a z auta měli puštěný nějaký francouzský rap.

Večeřím zbytek z konzervy. Tedy ještě že je dělají i poloviční (půl kila), protože i tak jsem to v tom vedru jedl nadvakrát. Dneska ta jízda byla parádní. A také hodně různorodá. Jak s teplotami, kdy jsem se ve městech a ve Španělsku pekl a naopak v některých roklích v horách byla zima. Také silnice byly různorodé, široké a rychlé opuštěné silnice kolem dálnic, nebo i úzká klikatá cesta 4.třídy někde v horách. Místy tolik serpentýn, jako by člověk za sebe poskládal třeba 20 Červenohorských sedel..... Fakt krásné a hlavně různorodé svezení to dnes bylo. Také jsem s příjezdem do Pyrenejí začal potkávat plno motorkářů, i plně nabalených.

7.den, Andorra
Ráno jsem nejdříve potřeboval přejet kopec do vedlejšího údolí a to po té boční cestě D618 dost trvalo, bylo tam plno ostrých zatáček. Pak jsem najel na silnici 116, která vede od Perpignan na západ a tam se už jelo líp a mnohem rychleji.

Údolí se postupně zužovalo a silnice stoupala výš a výš. Občas tunel, most nebo serpentýny. Přejel jsem přes první sedlo a objevil se v horském údolí, kde svítilo slunce. Směrem k Andoře jsem pak přejel druhé sedlo (Col de Puymorens, 1915m) a za ním bylo opačné počasí, vjel jsem do mlhy, kde byla docela zima. Naštěstí jsem před Andorrou z mlhy vyjel a mohl si tak užít výhledy. Hned za hranicí jsou nákupní centra, jsou tam nižší daně. Dál je tam lyžařské středisko a také benzínky. Samozřejmě také s levnějším benzínem. Zatímco ve Francii stál benzín 1,6-1,7 euro, ve Španělsku 1,4, tak tady v Andoře 1,2 euro.


na začátku Andorry, tou mlhou jsem přijel

Projel jsem Andorru a vjel do Španělska. Už bylo zase vedro, v tom mraku před Andorrou bylo 15°C a teď na slunku přes 30°C. Vzal jsem to na západ na město Sort, po horské silnici, kde skoro nikdo nejel. Přitom z této silnice byly také krásné výhledy na okolní hřebeny hor. Z města Sort jsem to vzal na sever dál do hor. Pořád je dost vedro, tak jsem si říkal, že dnes zkusím spát v horách, klidně někde výš. U městečka La Guingueta d'Aneu jsem přejel na druhou stranu přehrady, kde byly lavičky. Večer tam přijel pár s kempovací dodávkou a se psem, tak je to další noc, kde stanuji s místními. Než pojím a postavím si stan, chladím si pivo ve vodě :-)

8.den
Ráno mě probudila zima.... v těch vedrech? No asi jsem to s tím hledáním místa někde výše přehnal, protože teploměr ukazoval jen 12 st.C. :-) Podíval jsem se do mapy v mobilu a jo, výška skoro 1000 m.n.m. a navíc v úzkém údolí a u přehrady, tak je to jasné. Tak jsem čekal ve spacáku, až bude líp. Nebylo. Viděl jsem ale, že na protějším břehu už svítí slunko, tak jsem se oblékl, sbalil a vyjel. Na slunku to bylo už úplně něco jiného, po zimě ani památka. Tak jsem na tom slunku posnídal a naplánoval si cestu dál.

Dál jsem to vzal dle rad z diskuse na Motorkářích, do Francie směrem k městu Lurdy přes řadu horských sedel. Před hranici jsem nabral ještě doplna levnější španělský benzín a pak si už užíval všechny ty sedla a horské průsmyky, jel jsem přes Port de la Bonaigua, Col de Peyresourde, Col d'Aspin a Col du Tourmalet. Při přejezdech těch sedel mi to přišlo, že je to čím dál krásnější.... vždy se naskytl nějaký další neuvěřitelný výhled na hory, který mě překvapil....


Port de la Bonaigua, 2072 m.n.m.



Col du Tourmalet, 2115 m.n.m.

Také mi přišlo, že jako by každý další den tohoto výletu byl krásnější..... a nebo že to dnes bylo nejlepší? V tu chvíli jsem to nevěděl. Každopádně tento den jsem se musel přemlouvat, abych co 100 metrů nezastavoval a nefotil :-)

Večer mě trošku otravovaly ve stanu nějaké malé mušky, ale po chvíli se mi podařilo se vybít. Předchozí den těch skoro 1000 metrů bylo moc vysoko, teď těch 400 zase nízko, tak jsem si řekl, že příště si najdu něco mezi :-) Jinak komáry jsem zažil jen jednou a to bylo asi v Německu.

9.den
U dalšího dne bych se opakoval, kdybych napsal, jak moc je tam krásně.... ale musím to napsat, jo! :-) Snad to bude i z fotek z fotoalba vidět....


v sedle Col du Soulor, 1474 m.n.m.



Col d'Aubisque, 1709 m.n.m.

V údolí jsem odbočil znovu do Španělska. A jel jsem na východ, do údolí k Torla-Ordesa, že bych se tam podíval na vodopády. Jenže už byl podvečer a na místě jsem zjistil, že je tam zákaz vjezdu, že se tam člověk může podívat jen v rámci skupinového výletu autobusem (drahé to není, za 4,50 euro). Nechtělo se mi tam ale čekat do dalšího dne, tak jsem jel dál. Večer jsem dojel k městu Sabinánigo.

10.den
Tento den jsem již tak velké hory, jako dva předchozí dny, neviděl. Možná by někdo mohl říct, že to byla nuda, ale to ne. Nejdříve jsem přejel přes pohoří, kde byly sedla Laza 1129m a Erro 801m. Místy krásné údolí a hezké vesničky. Pak mě v jednom místě překvapil studený vítr ze západu. Sjel jsem k městu Pamplona, tam bylo opět vedro a pak zpátky do hor. Přes města Oronoz, Tolosa a Azpeita jsem mířil na západ. Také jsem už chtěl někde přijet k Atlantiku. Cestou ještě začalo pršet, ale než jsem přijel k přístavnímu městu Zumaia, tak přestalo. Děti se tam koupaly přímo v přístavu v centru města. Vydal jsem se nejdříve pěšky po molu co nejblíž k Atlantiku. No, bylo tam dost chladno, v tom větru. Stanovat jsem raději odjel za město, v jednom údolí jsem tam zahlídl stan, tak jsem tam také stanoval. Bylo tam závětří a to v tu chvíli u Atlantiku přišlo vhod.

11.den
V noci pršelo. Pak ráno znovu pršelo. Pak přestalo, tak jsem sbalil ze stanu vše do motorky a zase začalo pršet. Tak jsem zase zalezl zpátky a přemýšlel, co dál. Původně jsem chtěl jet tím pohořím dál na západ, podívat se na pobřeží severozápadního konce Španělska a třeba se zajet podívat i do Portugalska, např. do města Porto, na ten jejich most od Eifela... Jenže jak jsem se díval na kteroukoliv předpověď, tak všechny ukazovaly, že tam má minimálně 3 dny pršet. A to v kuse. Tak jsem se rozhodl to otočit s tím, že strávím více času v Alpách.

Tak jak přestalo pršet, rozjel jsem se po pobřeží na východ. Bylo pořád škaredě. Pěkné počasí to ukazovalo zase na Španělské straně, v Pamploně, tak jsem tam u San Sebastian odbočil. Během přejezdu přes hory nejen, že přestalo být mokro, ale také vylezlo slunko a u Pamplony začalo zase nechutné vedro :-) Prostě z každé strany pohoří úplně jiné počasí. Tak jsem si našel další přejezd přes hory, přes Pyreneje a mířil na sever do Francie. Přejel jsem přes sedlo Alto de Ibaneta 1057m a vjel, pro změnu do mlhy. V té jsem dnes ještě nebyl :-) Tak zase bylo chvíli chladno :-)

Netrvalo to ale dlouho, vyjel jsem z hor a za slunečného dne mířil znovu k Atlantiku. Nyní ale na francouzském pobřeží, u města Ondres. Projel jsem dlouhou cestou přes les, přes tuto rekreační zónu na parkoviště u pláže. Super! Parádní! Krásný pohled na moře!


Atlantik s velkými vlnami a teplou vodou, u města Ondres

To ale nebylo všechno, Atlantik mě překvapil, jak jsem k němu přišel. Voda vůbec nebyla studená, dalo se v ní zůstat, jak dlouho člověk chtěl. Vstup byl ale povolen jen mezi dvěma černými vlajkami, kde hlídali dva plavčíci, protože byly pořádné vlny, ve kterých hodně lidí "dovádělo". Občas to někoho pořádně posmýkalo :-)

U moře byl také příjemný vzduch. Jak jsem se pak rozjel dál za město, tak už to bylo horší, navíc do osmi hodin bylo pořád 32°C. Večer jsem už ale stanoval u jezera Lac de I´Uby a jak slunce zapadalo za stromy, bylo už fajn.

12.den
Směrem k Alpám jsem jel zase přes to Francouzské středohoří. Zezačátku to bylo zemědělskou oblastí, postupně přibývaly kopce. Hlavně to ale bylo bez aut, v pohodě. Dopoledne se jelo fajn, navíc hodně silnic je ve stínu "pod stromy", ale odpoledne to začalo být horší. Nejhorší byly teploty nad 40°C nebo 42°C. Zjišťuji že mám novou hranici, a to 38°C. Cokoliv pod je více v pohodě a cokoliv nad je pro mě hrozné. Cestou jsem se tak koupal už v několikátém potoce nebo řece. Při jednom koupání něco mě hryzlo do prstu na noze, nevím jestli nějaký hmyz a nebo trn.... tak snad to neoteče.
Při západu slunce jsem na kopci, cesta vede dolů do dlouhé rokle, tak stanuji přímo na tom kopci, abych nespal v zimě :-)

13.den
Ráno zjišťuji, že tu nohu mám trochu oteklou... trochu svědí, ale dá se to. Ještě že je to pravá, s tou se neřadí, méně se s ní tedy hábe :-) Sjel jsem do té rokle, k městečku Les Vignes a byla to rekreační oblast. Skály, tunely, řeka, loďky, kajaky.... a docela ráno chladno. Vím že to nebude trvat dlouho, tak si tu zimu užívám :-) Cestou bylo několik možnosti koupání. Místní se koupou, tak jsem do toho také skočil. Chladím ve vodě tu oteklou nohu :-) Pak přišel teplotní šok, vyjel jsem z údolí a teplota šla hned z 24 na 35°C. A za městem Alés na rovině už opět kolem 40°C. Jedu v tričku, ale stejně to nepomáhá. Hledám, kde se dá sjet k řece. To se mi podařilo až za dalším městem, Bagnols-sur-Ceze. Vegetím ve stínu u řeky, nebo v řece u splavu, stejně jako francouzi, co se tam také přišli osvěžit. No, moc mi to dnes nejde, moc toho nenajedu. Říkám si, že navečer bude líp, ale ne, vedro je pořád. Ujedu třeba jen 30km a musím znovu do vody a to jsem ještě rád, že tam voda vůbec byla, protože cestou jsem opět viděl několik vyschlých koryt. Nakonec přijíždím k horám, k Nyons. V dálce vidím, jak se tam blýská a že je tam černo. Tak asi tam prší. Místo pro stan jsem hledal déle, všude je tu tvrdá suchá zem, nebo jen samé kamení... nakonec nacházím až o kus dál v údolí. Kolíčky zapichuji do prasklin v zemi, jinak to fakt nejde. Za tmy se jdu koupat do řeky.
Jinak moc jsem se v mapě dnes neposunul. V tom vedru se to fakt nedá. Tak snad to zítra bude v horách lepší.

14.den
Zezačátku dne krásné údolí od Nyons po Serres. Pak jsem si říkal, že mám docela dost času, tak že pojedu nějak ať si ty hory co nejvíce užiju. Tak trochu naokolo, směrem na jih a pak přes hory na sever. Cestou projíždím přes město Sisteron, kde je zajímavá skála. A také totálně hnědá voda v řece.


skála ve městě Sisteron, na jihu Francouzských Alp a hnědá voda v řece

Projíždím první sedlo, Col du Labouret 1240m. Hory jsou tu spíše zalesněné. V horách je sice také teplo, 32°C, ale je to úplně jiných 32° než tam dole v údolích, je to jiný vzduch a je tu příjemně :-) To je velké plus. Za dalším sedlem, Col Saint-Jean 1332m se mi naskytl výhled dolů na parádně modré jezero Lac de Serre-Ponçon.


jezero ve Francouzských Alpách Lac de Serre-Ponçon

Sjedu k němu a už hledám, kde do něj skočím :-) Opět se tu koupe dost lidí, ale místa tu je ještě víc. Hned u břehu jde vidět, že kousek pod hladinou je zatopený most.

Najedou slyším hřmění, dívám se a vidím v mém směru za kopcem černý mrak. V mobilu jen info, že mohou být přeháňky, tak jsem se rozjel a kapalo je sem tam, tak si říkám, to nemá cenu brát nepromoky. A pak..... pak začal brutalní déšť a na té na úzké cestě v horách nešlo kde zastavit.... tak jsem promokl fakt až na trenky :-) Zastavil jsem až v městečku Savines-le-Lac a durch mokrý se rozhodoval, kam jet. Jestli na východ do vysokých hor, nebo na západ. Rozjel jsem se kousek na východ a hned se to zhoršilo. Přece jenom jasněji bylo v dálce na západě. Tak jsem to otočil, musel jsem ještě projet v tom dešti dlouhý most přes to jezero a pak jsem už jel k městu Gap. Cestou jsem už schnul. Chvílemi jsem jel ve stoje, abych uschl všude :-)

Z Gapu na sever, přes sedlo Col Bayard 1246m. Stanuji před městem La Mure, místo jsem tentokrát našel rychle, na louce. Dal jsem si na jednom místo seno, takže dnes budu mít stan oproti včerejšku na měkém :-) Jinak dost fouká, ale podařilo se mi najít dobré místo za stromy v závětří.

15.den
Ráno jsem vstal a hurá do hor :-) Chci toho ujet dříve, než zas začne odpoledne pršet. A také mě již čekají velké a skalnaté hory. Projíždím nejdříve přes sedlo Col d'Ornon 1371m, kde potkávám skupinku motorkářů ze Španělska na nových BMW 1200GS. Výhledy jsou parádní. Hory, skály, jezero... Pak stoupám do dalších hor. U jezera vidím z výšky, že tam kempují obytné vozy. V mapě vidím, že silnice se rozdvojuje a na každé trase je jedno sedlo. Vybírám si obě :-) Col du Glandon 1924m je blízko, jedu k němu na obrátku. Je tu plno motorkářů. Kousek se vracím a jedu na další, Col de la Croix-de-Fer 2067m. Cesotu opět parádní výhledy a opět hodně motorkářů. V údolí jedu na východ a přes menší sedlo Col de la Madeleine 1746m stoupám dalším krásným údolím kolem kamenného městečka nahoru, do výšek kde je již místy sníh, do sedla Col de l´Iseran, který je už v pořádné výšce 2770 metrů nad mořem. Krásné místo.


horský průsmyk Col de l'Iseran, 2764 m.n.m., průsmyk s nejvyšším převýšením v Alpách

Sjíždím dolů, do lyžařského střediska Val d´Isere. Jsou tu nějaké slavnosti, tak cestrum se objíždí naokolo. Fičím údolím dál a u města Bourg-Saint-Maurice začínám stoupat do dalšího sedla, do Itálie. Při stoupání serpentýnami vidím, že mám za sebou déšt a to pořádný, pořádná černá stěna. Přes sedlo Col du Petit-Saint-Bernard vjíždím do Francie. Mají tu vyjížďku na Vespa skútrech. Cestou údolím k městu Aosta mě přece jenom jeden déšť dostihl. Zastavuji na benzínce společně s dalším asi 10 motorkáři. Nikdo nebere benzín, jen všichni čekají :-) Naštěstí to netrvalo dlouho a jedu dál. Dál do vnitrozemí Itáli tímto údolím jet nechci, tak stoupám z Aosty směrem do Švýcarska.

Přijíždím do sedla Col du Grand St-Bernard 2473, kde je maličká opuštná švýcarská celnice. Kolem hotelu šel chlap s flaškou a jak mě vidí, nabízí vyfocení a říká, že má také motorku, BMW 1200GS (tu tady má snad každý...). Tak jsem rád, že mám aspoň z nějakého sedla fotky :-) Sjíždím do Švýcarska, do města Martigny a jsem rád, že jsem tomu dešti ujel. Místo na stan nacházím v pohodě v jednom hruškovém sadě, kde jsem už kdysi spal. Dnes jsem toho ujel opravdu hodně a měl jsem i štěstí na ten déšť.

16.den
Tento den jsem to chtěl vzít nějak kolem Švýcarsko Italské hranice směrem k Stelviu. Nejdříve jedu údolím a pak stoupu do sedla Simplon Pass 2005m. Fotím kamenného orla a starý kamený kostel. Kousek dál vjíždím do Itálie a klesám údolím kolem řeky. Odbočuji a menším údolím jedu směrem k městu Locarno. To je zase ve Švýcarsku. Objedu jej a po silnici č.13 jedu přes další sedlo, San Bernardino Pass 2066m. Tu se snad všechny sedla jmenují Bernard :-) Cestou mi trošku sprchlo a teplota klesla ke 20°C. V údolí je ale zase teplo. Přes další sedlo Julierpass 2284m mířím do dalšího údolí, k Svatému Mořici, což je určitě další rekreační zóna. Tam byl přede mnou dost černý mrak, potřeboval jsem ale odbočit vpravo, abych dojel přes Livigno ke Stelviu. No nekonec mě déšť zastihl v sedle Passo del Bernina 2330m a střídavě už pršelo pořád. Přes sedlo Forcola Projel do Livigno jsem vjel Livigna, nabral tam levný benzín, tedy levnější než u nás, za 1,07 euro a přes dvě sedla, Passo Eira 2208m, Passo Foscagno 2291m a opuštěnou Italsko-Italskou celnici jsem z tého bezcelní zóny dojel za tmy k Bormiu. Stan jsem postavil u řeky a byl jsem rád, že neprší. Mokro ale bylo.

17.den
Hurá na Stelvio :-) Sice bylo zataženo, ale asfalt postupně vysýchal. Na Stelvio jsem jel podruhé a poprvé z jižní strany. Užil jsem si serpentýny jak na jižní straně, tak i ty na severní. Pohled na ně neomrzí :-)


pohled který nikdy neomrzí :-) Passo dello Stelvio

Pak to dlouho trvá, než člověk sjede dolů. Je tam opravdu hodně serperntýn. V údolí jsem to vzal vpravo na Merano a z něj přes další sedlo Jaufenpass passo Giovo 2094m. V údolí u Brenerského průsmyku jsem pokračoval dál na východ, přes Bruneck. Doprava po té silnici SS49 byla hrozná, nekonečné kolony v obou dvou směrech, předjíždět se nedalo. Nakonec jsem dojel do Rakouska, tak už byla doprava lepší. Přes Lienz k Spittal an der Drau, kde jsem si nakoupil jídlo a odbočil na sever. Jel jsem údolím k St. Michael im Lungau, kde mě už zastihla tma.

Našel jsem si pěkné místo, když v tom začalo pršet, ale hrozně. Tak jsem rychle vytáhl z motorky stan, ale v tom dešti jsem se nezmohl na víc, než že jsem přehodil plachtu přes sebe a jen čekal :-) Za nějakou dobu přestalo vydatně pršet, pokračovalo jen mírně, tak jsem ten stan postavil. No, všechno bylo morké.... podlaha také. Naházel jsem vše potřebné dovnitř a povečeřel. Venku hřmělo, lítaly blesky... pak se to uklidnilo. Jinak jestli budu mít něco mokré mi už bylo celkem jedno, šlo o poslední noc :-)

18. poslední den
Ráno jsem vstal a pár věcí byl mokrých, spacák, karimatka a trochu obleční. Do toho vycházelo slunko, tak jsem si řekl že je to pohodě. Přes Obertauern jsem přejel do dalšího údolí a vjel jsem do takové mlhoviny, že další 2 hodiny jsem jel v zimě. Podle teploměru 15°C, ale foukal proti tak studený až ledový vítr, takže pocitově fakt kosa, že jsem se přioblíkal a stejně mi byla pořád zima. A pak přišel zlom. Vjel jsem do dalšího údolí a najednou slunko, tak jsem zastavil, že se vyhřeju... teplota najednou vyskočila z 15 na 30°C! Jel jsem dál po B25 a po cestě mi už bylo takové vedro, že u Lunz am See jsem odbočil k ledovcovému jezeru a vykoupal se. Dál bylo čím dál větší vedro, tak jsem se v tom vedru koupal ještě před městem Melk v řece Melk, kde ale tekla voda pomalu a byla celkem teplá :-) a pak až kdesi v řece Kamp, severně od Krems an der Donau, kde se také koupalo více lidí.

Na hranici před Znojmem jsem viděl, že kromě země se totálně mění i počasí, že u nás na Moravě je zataženo až černo a na pár místech bylo vidět že lije a blýská se. Měl jsem ale štěstí, podařilo se mi tím tak nějak projet. Nakonec jsem jel střídavě po mokru i po suchu, ale nezmokl jsem. Dojel jsem tak večer za tmy v pořádku domů.

PS: perlička na závěr cesty - před barákem jsem nemohl najít klíče od bytu :-) Normálně jsem snad vše z kufrů vyložil na zem, věc po věci probíral... až jsem je nakonec našel, v levém kufru v jedné igelitce u spacáku :-)

Parádní výlet. Najeto 7200km.

fotoalbum - Alpy a Pyreneje 2018



trasa výletu, 7200 km
Místa, kam jsem jednotlivé dny dojel:
1.den - Jižní Čechy, Novohradské hory
2.den - Německo, severně od Bodamského jezera
3.den - Švýcarsko, poblíž Ženevského jezera
4.den - Francie, u řeky u města Aubenas
5.den - lom v kopci severně od Carcassonne
6.den - v Pyrenejích na francouzské straně u města Arles-Sur-Tech
7.den - v Pyrenejích na španělské straně u jezera Panta de la Torrassa
8.den - na francouzské straně u města Argeles-Gazost, poblíž města Lurdy
9.den - ve Španělsku severně od města Sabinánigo, u Senegüé
10.den - na pobřeží Atlantiku, u města Zumaia (za San Sebastiánem)
11.den - ve Francii u jezera Lac de I´Uby, u města Cazaubon
12.den - na kopci před rokli, u Les Vignes
13.den - v údolí za městěm Nyons, před Les Pilles, začátek Alp
14.den - v Alpách na kopci před La Mure
15.den - ve Švýcarsku v údolí za Martigny, u Saillon
16.den - v Itálii před Stelviem u města Bormio
17.den - v Rakousku u St.Michael im Lungau
18.den - doma, Kopřivnice


úvod, aktuální akce | starší akce | praktické | počasí | motorozcestník

počítadlo návštěv , stránka změněna: , kontakt