|
Kopřivnická zahajovačka 2015
sobota 11.4.2015
Týden před tímto dnem sněžilo :-) ale předpověď na tento víkend už týden dopředu vypadala dobře, tak jsem rozeslal maily, že by mohla být zahajovačka a dal info na stránku. Původně jsme chtěli jet v neděli, ale to měly být přeháňky, tak jsem vybral sobotu. Naplánoval jsem trasu po kopečkách v okolí Otrokovic a Uherského Hradiště a byl zvědavý, jestli to vyjde :-) Jak je tradicí, tak úplně přesně zase ne :-) ale to nevadí.
Počasí v sobotu vyšlo, jen trochu foukal vítr. Srazy byly dva, 10,00 u servisu, tam nás přijelo jen pár a pak v 10,30 hod. u jehlanu, tam už ve čtvrt bylo plno lidí a postupně přijížděli další. Nakonec jsem napočítal 63 motorkářů.
Rozjeli jsme se přes Kopřivnici, Závišice, u Sedlnic na 4-proudovku, Starý Jičín, Dub. Pak jsem chtěl jet přes Heřmanice, abychom nemuseli v takovém počtu přes semaforu v Hustopečích, ale bylo tam označeno, že je to slepá silnice (později někdo říkal, že se tam jede rallye). Tak jsem to otočil zpátky přes Dub a Hustopeče. Za semaforem jsme počkali (kde bylo místo :-) a myslím že zelená naskočila 4x, než všichni projeli. Cestou dál jsme narazili na pomalou kolonu aut, tak jsem odbočil, tak to byla první neplánovaná zastávka, u lomu v Opatovicích. Sledovali jsme podle bublin potápěče, jestli se vynoří a... ne. Asi nás slyšel :-) Pro některé to byla i první svačina (asi věčně hladoví :-) a některé holky, když viděly, že jsme si odskočili, tak chtěly na WC k benzínce. Tak jsem jim slíbil benzínku v Bystřici. Cesta ubíhala v pohodě, v Bystřici jsme na tu chvilku zastavili. Cestou se už někteří odpojili, takže nás zbylo méně.
Trasa kolem Holešova a další vesnice byla v pohodě, nakonec jsme lesem vyjeli kopec u Hostišové a na konci vesnice vyjeli na nejvyšší místo, k rozhledně Na Strážné. Tam je pěkný výhled i bez rozhledny, ale z ní je to lepší. Výhled je na Otrokovice, celé Chřiby a na zlínský vysílač, jak někdo říkal, že vypadá jak Ještěd :-) Někteří během zastávky stihli svačinu a jak jsme už chtěli jet, tak prý že je tam hospůdka a že tam můžeme pojíst, ale prý měl jen pár porcí, tak jsme jeli dál (kdyby to řekl na začátku, tak by se to stihlo a ani jsem nevěděl že ta budova je hospoda...). A taky jsem si ještě myslel, že pojíme v Kostelanech.
Od rozhledny jsme sjeli z kopce zase zpátky, přes vesnice a dálnici přijeli do Tlumačova a z něj začali stoupat na Chřiby. Na ranči v Kostelanech byla ale svatba, tak že pojedeme dál. Radek tam našel reklamu, že je nějaká hospoda v Roštíně. Cestou jsme ještě zkusili jednu ve Zdounkách, ale nic. V Roštíně byla odbočka na Bunč a Kamínka a tam... tam taky měli svatbu a měli zavřeno :-) Pod tímto nápisem ale měli menším napsáno "obsloužíme vás u sudu", tedy hned jsem to nepoznal :-) ale pak jo, zeptal jsem se tam, zelňačky a guláše měli více než 30 porcí, tak jsme zůstali. Jo a taky tam měli výbornou kofolu, buď ji umí čepovat jenom tam, nebo nevím.
No a když už jsme byli tak daleko, tak se k Uherskému Hradišti nabízela známá cesta přes Buchláky. Před tím si ještě někteří zajeli dopředu k benzínce a někdo už jel domů. Vyjeli jsme za chvíli, na křižovatce u benzínky se dali do kupy a projeli si Buchláky, někteří to vzali svižně :-) Kdo nepředjel ve stoupání ve dvou pruzích kamion, tak to měl z kopce o dost pomalejší, to nás rozdělilo. Ti nejrychlejší počkali a tak jsme jeli po kupě do Hradiště. Projet Uherské Hradiště bez světelných křižovatek je skoro nemožné, z jedné strany by jsme jich měli 8 z druhé 6. Našel jsem ale cestičku, včetně té zamotané projížďky přes benzínku (i to bylo plánované :-) , abychom nikde nemuseli zastavovat na červené a nerozdělili jsme se. Tak jsme projeli Hradiště a odbočili na Mistřice, na kopec. Tam jsme to vzali po polní hliněné cestě a po panelce k rozhledně Rovnina. No... někteří nadávali že mají zaprášené mašiny... ale myslím že ten skvělý výhled z rozhledny všemi směry stál za to. Z rozhledny jdou pěkně vidět Chřiby, Hostýnské a Vsetínské vrchy a také Bílé karpaty na hranicích se Slovenskem.
U rozhledny bylo dobře, dal by se tam strávit klidně delší čas, ale večer se nezadržitelně blížil, bylo už po 17.hodině. Tak jsem se rozhodl, že dalším pěkné místa co jsem měl připravené (u Luhačovic a Vsetína) si necháme na jindy a vybral jsem asi nejkratší cestu k ValMezu, přes Hostýnky. Tak jsme to po 497 vzali do Zlína, ten projeli celkem v pohodě (snad jsme na červené nikoho neurvali, myslím že ne) a vjeli do Hostýnek. To už bylo kolem šesté a byla tam už cítit trochu zima. Na Trojáku jsem zastavil, jestli někdo nepotřebuje pauzu, tak jsme chvíli pokecali a zažili pěknou historku u autobusu s družnými turistkami, tedy Zdeněk v tom byl nevinně :-)
Dál jsem vybral sice nejhorší cestu od Trojáku, přes Rajnochovice, nejkratší k ValMezu nebo spíš nejkratší ven z hor a jo, bylo cítit že mimo kopce bylo ještě trochu tepleji. Před ValMezem ještě benzínka (opravdu jste neměli plnou?) a když už to bylo po cestě, tak jsem odbočil ke kopečku Helštýn, kde je památník obětem 2.světové války a také jedna z nejnižších rozhleden, či spíše 6 schodů :-) ale s pěkným výhledem na ValMez, k Rožnovu, na Radhošť... a okolí. No ale to už bylo po 19.hodině a slunce zapadalo. Na místě ale bylo teplo. Po rozjezdu v lese už moc ne :-) Cestou jsme se už loučili, ve Veřovicích se odpojil Zdeněk s Vichřicí a do Kopřivnice jsme dojížděli už asi jen v 7 lidech. Ještě jsme zastavili u kruháče v centru, rozloučili se a všichni tak jeli domů. Myslím že se to celkově povedlo.
Zamyšlení na závěr:
Rostoucí počet motorkářů těchto vyjížděk na jednu stranu potěší, ale na druhou je jasné, že je složitější takovou skupinu udržet celý den pohromadě. Myslím si že to ani nejde. Tedy jedinou možností je to, co dělají na vyjížďkách skoro všech srazů, že jedou celou dobu padesátkou... ale takových vyjížděk je plno, není problém na nějakou takovou přijet a přidat se. My se chceme projet rychleji. Ale i tak nám to celkem vychází, že se většina většinou neztratí :-)
Další věc - jídlo. Je prostě problém najít hospodu, kde by bez předchozího objednání mohlo přijet 30 až 50 motorkářů, navíc že by si každý vybral na místě něco jiného, vařili tam dobře a za přiměřenou cenu. Hledání jídla vždy zabere čas, do Kostelan jsme přijeli ve 14,01, pak jeli jinam, u Kamínku jedli první porci za hodinu (a to beru v tu chvíli ještě jako úspěch!), v 15 hod. a odjížděli jsme po 16.hodině, takže to zabralo 2 hodiny a ještě jsme byli o kus dál, než jsem původně myslel. Taky bychom mohli vhodnou hospodu hledat další hodinu a nemuseli bychom najít. Tak proto píšu předem, aby si všichni vzali svačinu :-)
 fotoalbum - Kopřivnická zahajovačka 2015
trasa 280 km
| |
| |